Ekvádor, Simiatug, 8. 2. 2019
08.02.2019 10 777(22) 0 |
Samota
je mluvit jinou řečí
a myslet jinou myslí
Samota je
když zjistíš
že cokoliv co děláš pro ostatní
je stejně jenom pro tebe
je krásná
když vyjdeš do hor
přátelit se s ovcí
a lamou
a toulavým psem
když obdivuješ úhel paprsků slunce v mracích
a kopce co už se
začínají zelenat
někdy to ale studí
když o tom nejde vyprávět
když není
komu to říct
je mluvit jinou řečí
a myslet jinou myslí
Samota je
když zjistíš
že cokoliv co děláš pro ostatní
je stejně jenom pro tebe
je krásná
když vyjdeš do hor
přátelit se s ovcí
a lamou
a toulavým psem
když obdivuješ úhel paprsků slunce v mracích
a kopce co už se
začínají zelenat
někdy to ale studí
když o tom nejde vyprávět
když není
komu to říct
19.02.2019 - 14:57
kmotrov: Děkuju. A děkuju i za tuhle perspektivu... samozřejmě si to uvědomuji a je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se pro to rozhodla. Ale je fajn si to čas od času připomenout. :-)
15.02.2019 - 09:48
Závidím Ti. Tohle já táta od rodiny nikdy nezažiju. Je to zkušenost kterou v sobě uchováš po celý život. Myslím, že Páral někde napsal, že Bůh je jak plaché lesní zvíře. Já doplním, aby se mu člověk mohl přiblížit musí být sám, musí dokázat vstoupit do ticha, tak hlubokého, že i když je sám může být pro to ticho ještě příliš hlučný. Nejde to slovy popsat, s tím se smiř. Jde to napsat do mezer mezi slova, třeba básně...
:-)
:-)
14.02.2019 - 22:23
človiček: Samota má mnoho podob. Já samotu miluji a vyhledávám, potřebuji takové momenty. Ale je jiné, když to nejsou pouze momenty, ale nějaké dlouhodobé období. Největší samota je totiž, když jsi mezi lidmi, ale připadáš si sám. Jako třeba já často tady, vysoko v horách Ekvádoru ve vesnici plné potomků Inků, ze kterých už je ale bohužel zlomený nevzdělaný národ - proto jsem tedy tady, ale to už by bylo na jiné povídaní. Nicméně žiju v komunitě mezi starýma kněžíma a se třema osmnáctiletýma klukama, kteří mají úplně jinou mentalitu a navíc jako kluci drží při sobě. Mám tu hezké vztahy, ale s nikým tady nemohu mluvit tak, jako doma. A když už jsem se doučila jazyk, zjistila jsem, že bohužel není jedinou překážkou...
13.02.2019 - 23:55
Samota je volba,je to šatník duše v kterém odkládáme převlek pro okolí a stáváme se sami sebou.pokud se necítíme ve své vlastní společnosti dobře je třeba se opět obléct a schovat se mezi lidi,ale také je pravdou,že samota může být i útočištěm když už máme lidi dost a nebo oni nás.
11.02.2019 - 12:15
Nádherná, od začátku do konce. I když s každým dalším slovem studí víc a víc..
09.02.2019 - 17:02
Krásně vyjádřeno. Cítím to stejně. Všechno to znám, až na tu lamu a místo psa to byla kočka... Asi jsem ještě samotu nepřijal/a.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přijmout samotu znamená dělat věci pořád se stejnou láskou, i když to nikoho nezajímá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Andská modlitba Pai
Předchozí dílo autora : Ztracená
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
journeyman řekl o Severka :Severku sice neznám osobně, viděl jsem ji na přibližně přesně jediné fotce (s prostějankem). Jedinej kontak, co spolu máme, je ten, že ji čtu. A stojí to sakra za to. Nejkvalitnější široko daleko. (Ano, toto je reklama!)