...
18.06.2018 8 1412(12) 0 |
Čekáš ji, nepřichází,
nechceš, přece se objeví,
máš vše,ale něco ti stále schází,
neumíš říct, co to je,
nevíš, jak moc,
nevíš proč,
bolí, ale krásně,
nespíš,
trápíš se,
zmatek je tvůj host,
chceš víc, nemáš dost,
nenávidíš sám sebe,
ubližuješ, jsi sobec,
mozek nemyslí,
myslí srdce.
CHEMII se neubráníš...
nechceš, přece se objeví,
máš vše,ale něco ti stále schází,
neumíš říct, co to je,
nevíš, jak moc,
nevíš proč,
bolí, ale krásně,
nespíš,
trápíš se,
zmatek je tvůj host,
chceš víc, nemáš dost,
nenávidíš sám sebe,
ubližuješ, jsi sobec,
mozek nemyslí,
myslí srdce.
CHEMII se neubráníš...
19.06.2018 - 10:13
No, budeš asi zklamaná, té chemie je tam tak nějak až až. Ale tím spíš si člověk uvědomí, jak je to vlastně stejný. Ten text je výborně napsanej.
https://www.youtube.com/watch?v=jDBEHupDFk8
https://www.youtube.com/watch?v=jDBEHupDFk8
19.06.2018 - 09:25
Pohádka je jasná - "Byl jednou jeden král" v podání Jana Wericha, a také jeho sekundanta Vlasty Buriana, když spolu dělali lívance - je to kouzelné. Ale ta tvoje báseň také.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
CHEMIE : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Magnet
Předchozí dílo autora : Matka Tereza
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Daisy Moore» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)