Město

MĚSTO - 2. BÁSEŇ Z MÉ SBÍRKY
Jdu městem,
pod rouškou tmy se ukrývám
hledám stopy své včerejší

Pod rouškou tmy
se skrývám
skrývám se
stínům unikám

Vlastního stínu však
bojím se nejvíce
po mojí smrti pak, zbude ze mne jen
prach

Jak jeden z tisíce
se pomalu městem ubírám
já procházím se na Petřín
pode mnou světla, řeka, svíce
svým jasem proteplují
tu mlhu
jak svit Měsíce

Je ráno
a tu, noční chodec
odchází na tramvaj a k metru
vysílen, shrben proti větru

Je slyšet jen
teskná symfonie Vltavy
co žene se pod mosty
a přes jezy.

Stověžatá matka v hladině se shlíží
já temnou ulicí k domovu
se plížím

Sídliště, tma do kaluží stéká,
ve vzduchu mlha je
co Bůh stvořil,
teď zmírá.