 18.01.2018 3 1011(13) 0 |
tam na vrcholu propasti
na dně hory
kde se všichni bojí
tam se rány hojí
tam kde vidíš krahujců let
můžeš vzlétnout hned
tam kde slunce smutky zahání
tam se srdce nebrání
tam kde se zrcadlí hvězdy na nebi
tam kde bolest už žádná není
tam poutník v dešti sedí
kudy dál neví
hlavu v dlaních
myšlenky co se brání
ozvěny v hlase
slyší zase
ruce spíná
boha vzývá
dívá se zpříma
a ticho zpívá
tam kde se slunce k obzoru kloní
tam kam se moře chodí projít
tam ukrytá do peřin
dělá že nevěří
naděje
co někde je
choulí se strachem
zavátá prachem
čeká na svého poutníka
co před ní utíká...
na dně hory
kde se všichni bojí
tam se rány hojí
tam kde vidíš krahujců let
můžeš vzlétnout hned
tam kde slunce smutky zahání
tam se srdce nebrání
tam kde se zrcadlí hvězdy na nebi
tam kde bolest už žádná není
tam poutník v dešti sedí
kudy dál neví
hlavu v dlaních
myšlenky co se brání
ozvěny v hlase
slyší zase
ruce spíná
boha vzývá
dívá se zpříma
a ticho zpívá
tam kde se slunce k obzoru kloní
tam kam se moře chodí projít
tam ukrytá do peřin
dělá že nevěří
naděje
co někde je
choulí se strachem
zavátá prachem
čeká na svého poutníka
co před ní utíká...
01.07.2019 - 23:42Ano lekce jsou tvůrčí,pokud dokáží člověka formovat. Na nikoho špachtle nestačí,jinému prospěje hrubý brusný papír a diamanty se leští jemným pískem.Většinou jde o bolestné duchovní procesy.Úhel pohledu je ovšem volitelný.Souhlasím s básní a utíkat není kam.
24.01.2018 - 07:33nic moc: díky. Jde o starší věc, potvrdila jste i můj dojem, že ten konec je všeříkající, ale zase jsem si říkala, že vás nemůžu ochudit o celý příběh :-) děkuju za názor, vážím si toho..
18.01.2018 - 10:59Mě by z tý básně úplně stačila poslední sloka bez té předehry. Ta je fakt dobrá.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tam na vrcholu propasti.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V osamění.. v opuštění..
Předchozí dílo autora : O rybáři...
