Autobus

Scéna.
Interier autobusu, zvuk motoru, kolébající se cestující. Autobus zastaví, otevřou se dveře. Dovnitř vstoupí mladý muž, promluví k publiku.

Bílil jsem vnitřek starý čekárny, odpykávám si alternativní trest za to, že jsem zdrhnul z hospody bez placení. V tom vítr, bouřka, lijavec. Namáčknu se do pravýho rohu čekárny -voda na mě, namáčknu se do levýho rohu čekárny - voda na mě. Zastavil autobus, tak jsem do něj skočil. Jezdí pořád stejnou smyčku, až to přejde vystoupím na tom samym místě. Ani si nebudu kupovat lístek.

Posadí se na sedačku.

Řidič vstane a přijde k mladíkovi.

Mladej, a co lístek?

Mladík odpoví.

Já tady jen krapet oschnu a pak vystoupím na stejným místě. Podívejte se jak vypadám!

Přejede rukou od shora dolů po svém oblečení.

Řidič.

Ty si to představuješ jako Hurvínek válku. Dej mi dvacet korun!

Mladík vyloví z kapsy drobné mince, dlouze je přepočítává, pak je dá řidiči.

Řidič dá mladíkovi jiné mince nazpět. Vrátí se na místo řidiče, zařadí rychlost, dá směrovku, podívá se do zpětného zrcátka, vyjíždí ze zastávky.

Mladík se nechápavě podívá na mince, otočí se k publiku a řekne.

Dal jsem mu dvacet, proč mi vrátil dvacet pět?

Autobus zastaví, řidič nejistě kráčí mezi cestující. Promluví k nim (pomalu)

Vy všichni máte spokojené manželství...
Já mám taky spokojené manželství!

Prudce se otočí a vyběhne dveřmi autobusu ven.

Ze zadního sedadla vystřelí dva mladíci za pokřiku:

Hurá čůrací zastávka.

Mladý muž slušně oblečený, promluví do dveří autobusu.

Počkejte, já vám s tím pomůžu.

Vstane, dojde ke dveřím, sehne se jako pro kočárek.
Do autobusu pomůže vnést servírovací vozík.
Zvenčí vozík do autobusu tlačí kuchařka.

Obézní pán, do teď spící, se prudce probudí.
Energicky si promne ruce, s radostným výrazem.

Už se to nese.

Žena za servírovacím vozíkem v kuchařské zástěře hlasitě:

Dneska je svíčková.

Nandává cestujícím knedlíky s omáčkou.

Obézní pán vykřikne.

Já chci osm.

jako poslednímu připravuje talíř mladíkovi z čekárny, promluví na něj.

Vy jste tady novej že jo?

Nandá mu porci, sedne si na sedadlo před něj, ruce si položí na opěradlo.

Mladík jí.

Žena k němu mluví.

Ne, já nejsem jeho žena, jsem jeho sestra. Víte bratr je třikrát rozvedenej. On si myslí, že když Simona, jeho žena...
Jak bych to řekla...
Nebude mít nikdy nenaplněnou touhu po mužských, tak ho neopustí.

Víte jak to myslím?

Tak pokaždé když jede kolem zastaví a...
No a já uvařím něco dobrýho, tady pro lidi, aby si nestěžovali a nevyhodili ho z práce.

Starší žena sedící v zadní polovině vozu skřípavým hlasem:

Ty knedlíky jsou studený!

Žena v zástěře polohlasně:

Aby ses neposrala babo.

Promluví znovu k mladíkovi.

Ale vy jste hubenej, vemte si ještě knedlík!

Natahuje se směrem přes opěradlo s knedlíkem.
Oči mladíka jsou zabodnuté do jejího výstřihu.

Do dveří vstoupí řidič, radostně pronese.

Tak pokračujem.

Pomůže ženě vynést servírovací stolek z autobusu, zakřičí za ní.

Ahoj a díky.

Autobus se rozjede, po chvíli zastaví na další zastávce. Do autobusu vběhne mladá dívka, za ní druhá. První mává mobilem a čte z něj.

Prstem do tmy maluju, ze te asi miluju. Kdopak nám to napsal?

Druhá dívka.

Vrať mi to!

Autobusem probíhá honička, první dívka škádlí druhou čtením SMS.

Do tmy prstem maluju, ze te asi miluju.

První dívka zastaví za mladíkem, mává mobilem a pokouší druhou.

Vem si ho, vem si ho...

Druhá dívka po něm skočí tak, že přistane ňadry přímo na obličeji mladíka. První dívka nabízí mobil střídavě z obou stran, druhá dívka se po něm natahuje a vrtí ňadry v obličeji mladíka.
První dívka uteče dopředu k řidiči, položí mobil na prázdnou sedačku, dlaněmi zakryje oči řidiči se slovy.

A zapneme autopilota.

Všichni cestující se nakloní doleva pak doprava, zazní ostré troubení.

Řidič zastaví autobus.
Řidič zhurta, ale dobrosrdečně.

Hergot jeskyňky, že vám naplácám na holou.

První dívka energicky plácne do přístrojové desky autobusu, otevřou se dveře, obě dívky vyběhnou ven. Po chvíli druhá dívka vběhne zpět do autobusu, sebere mobil a vyběhne znovu ven.

Řidič rozšafně k cestujícím.

To víte, mládí.

Do autobusu nastoupí o holi starý muž. Pomalu dokráčí k mladíkovi,
způsobně se zeptá:

Je zde volno, prosím.

Mladík pokyne hlavou. Starý muž se posadí. Po chvíli mlčení promluví autoritativně k mladíkovi:

Taky jsem býval malíř pokojů. Takhle zflákanej jsem mezi lidi nikdy nešel.

Ticho, pak znovu promluví.

Natož do autobusu.

Opět po chvíli mluví dál.

No jo byla jiná doba. Všechno mělo svoji úroveň. Umíte aspoň chodit po štaflích?

Mladík.

Ne.

Starý muž pohrdavě

Copak jste vymaloval?

Mladík zalže.

Nádraží.

Starý muž.

To je vrchol degradace společnosti. kam jsme to dospěli. NÁDRAŽÍ malujeme vápnem jako nějaký chlív.

Mladík udiveně a drze.

A co jste vymaloval vy?

Starý muž

Dům nejbohatšího obchodníka ve městě Goldsteina, pane.
Každý rok pane.

Důrazně.

Každý rok hlinkou pane.

Sklesle.

Až do doby kdy se do čela slovenského štátu postavil Andrej Hlinka.
Pak už jen vápnem.

Starý muž se odmlčí, po chvíli pokračuje:

A to byla nějaká honorace. jedli se stříbrem, zlaté svícny, zlacené poháry, nádherné obrazy...

A pod nima vápno jak ve chlévě.


No a pak šli do odsunu, celá rodina. Byli židi. Nikdo se nevrátil.
Ale Němci nedostali nic! Všechno někam schovali. Nikdo neví kam, nikdo nikdy nic nenašel. P o h á d k o v é bohatství, zlaté poháry, zlaté svícny, stříbrný servis.
S takovou značkou. Bylo to něco jako erb jejich rodiny.

Odmlčí se, po chvíli pokračuje

Nedávno jsem koukal na starou zeď. Byla tam spousta rýh. A na jednou vidím, že některý rýhy vypadaj...
... jak ten erb. Bylo to...

Autobus zastavuje. Starý muž.

Já tady vystupuji, nashledanou.
Zvedne se odchází a vystupuje. Autobus zavřel dveře a rozjíždí se. Mladík chvíli tupě zírá před sebe. Pak vyskočí běží k oknu plácá do skla, volá.

Počkejte!

Pak se rezignovaně vrací na své místo, dává hlavu do dlaní, usíná.

(opona)

(opona se zvedá)

Prázdný jedoucí autobus, jen mladík spí na svém místě. Autobus zastavuje. Řidič přichází k mladíkovi a lomcuje s ním.

Mladej vstávat! Štětka čeká! No, tady jsem tě naložil.

Mladík se rozkoukává, hrábne do kapsy, vyloví hrst drobných a řekne prosebně.

Dejte mi to ještě jednou.