Jak to bylo s múzou

Našel jsem ji opřenou čelem o zeď hospody směřující k hnojišti. Stála s rozkročenýma nohama a močila. Štěrbinku mezi prsy ve výstřihu měla vyplněnou zvratky.
Povídá: "Vošukej mě!"
Nevím proč, ale nechtělo se mi. Asi málo piva.
"To si vodsereš!"
A taky že jo. Napadaj mě věci, které si stydím myslet a nevyslovil bych je ani za zlatý prase. Jenže chtějí ven. Za každou cenu. Cenu! Ne oběť. Abychom si rozuměli. Věci mě napadají, ale slova, do kterých je zaobalit ne. Ta musím hledat a dolovat a neustále měnit, jako bych okopával nějaké horské políčko.

…že já tenkrát...