Psáno 12. září 2016 v psychiatrické lěčebně.
12.03.2017 3 1591(20) 0 |
Otvíraj se dveře
a panty vrzají.
Temnota jde sem tiše
a zuby skřípají.
Prostupuje pomalu
celou mojí duší.
A mě z toho po ráno
démoni tu mučí.
Temnota mi žere mozek
a vysává játra.
Až nezbyde ze mě kousek
lidského masa.
Budu brzo prožraná
až do morku kosti,
temnota už vyhrává,
já mám na ní zlosti.
Nemyslím si vůbec,
že život je hezčí.
Smrt je možná konec,
ale ne lehčí.
a panty vrzají.
Temnota jde sem tiše
a zuby skřípají.
Prostupuje pomalu
celou mojí duší.
A mě z toho po ráno
démoni tu mučí.
Temnota mi žere mozek
a vysává játra.
Až nezbyde ze mě kousek
lidského masa.
Budu brzo prožraná
až do morku kosti,
temnota už vyhrává,
já mám na ní zlosti.
Nemyslím si vůbec,
že život je hezčí.
Smrt je možná konec,
ale ne lehčí.
13.03.2017 - 13:35
To mě zaujalo jelikož na psychiatrii pracuji, no řekla bych že takhle by to byla procházka růžovým sadem, nevím, třeba je tohle tvoje prvotina a máš nutkání psát, tedy piš, ale zatím to úplně nepůsobí
13.03.2017 - 13:16
Básnění je o vyjádření stejně jako o technice - musíš mít co říct a nutkání to sdělit, což ty asi máš, ale zároveň to i umět říct tak, aby si to lidi chtěli přečíst, protože jinak to nefunguje.
Takže takhle. To bude dobrý, pravděpodobně, někdy, a mrzí mě to ať jde o cokoliv. A piš dál, ale nečekej chválu jenom proto, že to bolí, ale zkus, aby to bolel i čtenáře,a to nejen proto, že zná gramatiku.
Takže takhle. To bude dobrý, pravděpodobně, někdy, a mrzí mě to ať jde o cokoliv. A piš dál, ale nečekej chválu jenom proto, že to bolí, ale zkus, aby to bolel i čtenáře,a to nejen proto, že zná gramatiku.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.