 18.01.2017 2 983(18) 0 |
vpravo stojí lampa
na levý bok ulehá můj stín
vzdaluji se jí, kráčím vstříc
stín se natahuje přede mnou
obrys paryby pod vodou
plave se mnou vstříc
čím blíž - tím hlouběji
můj stín se noří
až mizí pod sněhem
tmám sama kráčím vstříc.
na levý bok ulehá můj stín
vzdaluji se jí, kráčím vstříc
stín se natahuje přede mnou
obrys paryby pod vodou
plave se mnou vstříc
čím blíž - tím hlouběji
můj stín se noří
až mizí pod sněhem
tmám sama kráčím vstříc.
18.01.2017 - 21:50Jsoucno: Není vůbec zač. Snažím se. Ovšem se znalostí WWW pokulhávám. HTML mi nikdy nešlo. :(
18.01.2017 - 20:25Připomnělo mi to WWWčka. Díky. Dobrá práce))
"Venku už je tma,
jako kdyby někdo na světě
rozvířil, zvířil, všechen pyl.
Do rána je tak dlouho...
Odpočíváme ve stínu lamp."
"Venku už je tma,
jako kdyby někdo na světě
rozvířil, zvířil, všechen pyl.
Do rána je tak dlouho...
Odpočíváme ve stínu lamp."
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stín a já : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vrah
Předchozí dílo autora : Dívka ze dřeva
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chloé [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
