Možná bylo příliš slov

Tom Cortés: Jako stoupenec vázaného verše souhlasím s tvými argumenty pro ně. A je poznat, když někdo váže verše jenom tak nebo slyší melodii...Ty hudebníka nezapřeš!
Možná bys měl zkusit to převést na vázaný verš, ten mi k tobě víc sedí!
Třeba:

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
den dvakrát zlíbal již náš krov,
my dál se ve tmě topily.

Po bouři příval slov když ztich,
oči nám vyschly za chvíli,
srdce držela smutek vdov,
co Lásku svoji ztratily.

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
byla jak rozžhavený kov,
my o milost je prosily...

Promiň, pár tvých dnes přečtených dílek mne dnes něčím oslovilo. Myšlenky v nich skryté navodili jistou atmosféru a spolu s podzimní nostalgií probudily i dlouho již spící músu....
Máš velký dar! :-)

Amadeo´´: Mě totiž velmi baví ta technická stránka vázaného verše. Ten řád, jasný rytmus a hraní si s ním. Za volným veršem musí stát silná myšlenka a každé slovo navíc to může rozbořit jako domek z karet.

Jako celek mě neoslovila, ale moc se mi líbí ta část s jehličím: "jehličí však bodá i když opadá" - výborná práce! Moc elegantní a přitom tak pravdivé. :-)

Myslím, že je škoda, že si od volného verše držíš odstup, důkazem nechť je tato báseň. A nutno podotknout, že velmi zdařilá. Tímto Tě ale samozřejmě nechci nutit do něčeho, co tak necítíš...

děkuji, moc se líbí, hlavně "jehličí však bodá, i když opadá"

DDD: Děkuji pane. Snažím se si většinou od volného verše držet značný odstup, přesně pro ty důvody, které jsi uvedl, takže když už něco volného vypustím, musím si za tím stoprocentně stát. Což tady platí, tak jsem rád, že se líbí.

To, aby báseň měla nějaký smysluplný vnitřní život a byla skutečně básní a ne jen hromádkou slov navršených na sebe v nějaké autorově třeskutě umělecké, světonázorové, či jiné póze, je, myslím, u volného verše obtížnější než u vázaného. Tahle báseň básní je. Je vkusná, jemná, nepřeplácaná a určitě si ji budu nějakou chvíli pamatovat. Líbí se mi.
...někdy bejvám po ránu ještě chytřejší... :-)