|
5.6.2016
 05.06.2016 2 942(15) 0 |
Zkamenělý zámek
Ta krátká noc už ztrácí dech
a stovek píšťal andantino
se snáší z klenby haluzí.
To ptáci s rosou na křídlech,
jak pohlazení milenčino,
les k novému dni probouzí.
Ti dva tu tiše naslouchají,
k modlitbě ruce vztažené.
Svit v očích, v duších závěje.
Dnes navzájem si sílu dají,
až slunce vzplane z kamene.
A s ním i nová naděje!
Ta krátká noc už ztrácí dech
a stovek píšťal andantino
se snáší z klenby haluzí.
To ptáci s rosou na křídlech,
jak pohlazení milenčino,
les k novému dni probouzí.
Ti dva tu tiše naslouchají,
k modlitbě ruce vztažené.
Svit v očích, v duších závěje.
Dnes navzájem si sílu dají,
až slunce vzplane z kamene.
A s ním i nová naděje!
08.06.2016 - 16:57Pěkná báseň... Zaujal mě název a první dva řádky. A vlastně celá se mi četla moc příjemně. Pokud je to Tvá první, není to vůbec špatné. Vítej u nás...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zkamenělý zámek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Přirozeně
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Bambule [16], Kaimu [16], adusa [16], skrattka [16], Jokynka [15], Jaroslav Morava [15], klučé [12], DoPaPl [9], Tzina [7]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
