přidáno 08.05.2015
hodnoceno 0
čteno 792(7)
posláno 0
Zády o zeď rozpálenou poledním sluncem,
na střeše dost vysoké, aby viděla konec světa,
vsedě s pohledem do mraků, mám chuť skočit.
Křídel strach, že začnu létat mi nedovolí.

Tak dál sedím a přemítám o tom, co mám,
o tom co jsem dal, o tom co jsem neviděl,
otázky tlučou mocnou příbojovou vlnou,
která nemá odpovědi a mučí, jen mučí.

Tu stín mocný a černý jak hejno havranů,
pozve poslední den do světa oblaků,
na roztažených rukách vidím peří budoucnosti,
mávám a letím světlu vstříc.


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vždyť život je tak krásný : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jsi slunečnice
Předchozí dílo autora : Můžeš mě svést

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Weichtier - Oči v dešti

Weichtier - Oči v dešti

velikost : 1024 1280 1680 1920



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku