|
Básnická abeceda 5. díl: Balada
 05.04.2015 17 1149(23) 0 |
Balada
Současný obecný pojem balada je velmi široký. Balady byly původně lidové písně, určené k tanci (etymologicky souvisí s pozdně latinským slovesem ballare - "tančit"). Ve středověku byly rozšířeny jak ve Francii a Itálii, tak v severní Evropě, kde postupně nabyly ponurého a tragického rázu, jenž se stal pro žánr balady charakteristickým.
Balady Skandinávie, Pobaltí, Skotska či Irska v sobě mísí pohanské a křesťanské motivy, často líčí témata viny a trestu, věrnosti, prokletí, nezaslouženého trestu, urážky a pomsty. V severní Evropě však jsou známy také balady milostné nebo žertovné a satirické. Sběr lidových balad začal již v 18. století, především v Německu a Dánsku, později i ve Skandinávii a na Britských ostrovech. Známá je skotská sbírka tzv. Childovy balady z roku 1857. V Českých zemích se dochovalo nejvíce lidových balad v oblasti moravského Valašska a Slovácka, kde je v 19. století sbírali např. František Sušil a František Bartoš. Náměty zdejších balad jsou především boje s Turky a uherskými povstalci v 16-17. století, případně zbojníci a jejich osudy. Poměrně málo jsou rozšířeny balady, v nichž vystupují nadpřirozené bytosti. Mnohdy se jedná o mezinárodní motivy.
Již od středověku jsou známy balady umělé, v 15. stol. se jejich nejslavnějším autorem stává francouzský básník François Villon. Tyto balady se vyznačují ustálenou formou a po jejich nejvýznamnějším autorovi je také nazýváme villonskými baladami, byť Villon není jejich formálním zakladatelem, ale právě on jim dal onu typickou ironii, nesmlouvavou kritičnost a vtip.
Obliba lidových balad vzrostla v 18. a 19. stol., kdy se i autoři jejich umělých podob, v souvislosti s preromantismem a romantismem, jimi inspirovali. V jejich dílech se více projevuje ponurá, tragická atmosféra, motivy záhrobí a nadpřirozených bytostí, ale také inspirace rytířskou poezií. Příkladem tohoto typu děl jsou balady G. A. Bürgera, F. Schillera, A. Miczkiewicze, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, částečně i H. Heineho a J. W. Goetha.
V 19. a 20. stol. se svojí renesance dočká i balada villonská a to v podobě básní Jaroslava Vrchlického, Vítězslava Nezvala nebo Michala Horáčka v současnosti.
Z oblasti literatury se v 19. století pojem balady vrátil do hudby, kde má stejné atributy (epičnost, vážný až tragický ráz) a vyskytuje se v mnoha hudebních žánrech, především však v hudbě vážné. Ve 20. století se v hudbě začínají objevovat balady folkové a rockové.
V průběhu 19. stol. se jako nový žánr vydělila sociální balada. Nositelem zla a příčinou tragického osudu člověka zde jsou místo nadpřirozených jevů sociální a společenská nerovnost, reprezentovaná šlechtou, církví nebo později buržoazií.
Balada je útvar natolik významný, že si jednotlivé typy zaslouží samostatné díly. V tomto prvním je na místě klasické balady (je to žánr notoricky známý a vše mi přijde jako slabý odvar z „Karla Jaromíra“) spíše její parodie nebo, chcete-li, její žertovná verze.
Dalšími zastaveními budou balada folk/rocková, balada sociální a balada villonská.
Balada o uších hasičových
Za požární stanicí,
dneska jako včera,
stojí hasič s proudnicí
z večerního šera.
Vyleští vůz hasicí,
alarm nastavuje,
potom stočí hadici,
domů vykračuje.
Rozhlíží se vesnicí,
nespatří-li kouře,
nebo s vajglem slepici,
či snad předzvěst bouře.
A když dojde k první lísce,
smutně vzhlédne v dálky,
nehořelo v této vísce
od poslední války.
Nehořelo, nedoutnalo,
komín nebouch sazemi,
když se s kočkou něco stalo,
byla zrovna na zemi.
Hasič sluch má naladěn,
na akordy „hóóó-řííí“,
domů vchází rozladěn,
do smutku se „nóóó- řííí“.
Když v tom náhle od sousedů
shluky těchto hlásek
křičí někdo v rychlém sledu,
chvěje se mu hlásek.
Že by?! - Přeci?! - Právě dneska?!
a ještě u nás vedle…,
představa je to tak hezká,
že tam běží hnedle.
Ten hlas slyší od garáže
a zdá se mu povědomý,
určit ho však nedokáže,
chvíli stojí mezi domy.
Je to garáž, to je jasné,
sluch ho jistě neklame,
teď to slyší zcela jasně,
hasič je, on nezklame.
Nebojácně dovnitř vstoupí
mezi staré skútry
a dívá se jako hloupý
na motiv z Kámasútry.
Se sousedem jeho žena
z pagod výjev tvoří,
křičí na ponk položena:
„Přihořívá! Hoří!“
*
Za požární stanicí
dneska jako včera,
stojí hasič s proudnicí
z večerního šera.
Vyleští vůz hasicí,
alarm nastavuje,
potom stočí hadici,
domů vykračuje.
Po ohni ani památka,
žárlivost ho moří,
na uších má sluchátka,
nechce slyšet: „hóóó-řííí !“
Současný obecný pojem balada je velmi široký. Balady byly původně lidové písně, určené k tanci (etymologicky souvisí s pozdně latinským slovesem ballare - "tančit"). Ve středověku byly rozšířeny jak ve Francii a Itálii, tak v severní Evropě, kde postupně nabyly ponurého a tragického rázu, jenž se stal pro žánr balady charakteristickým.
Balady Skandinávie, Pobaltí, Skotska či Irska v sobě mísí pohanské a křesťanské motivy, často líčí témata viny a trestu, věrnosti, prokletí, nezaslouženého trestu, urážky a pomsty. V severní Evropě však jsou známy také balady milostné nebo žertovné a satirické. Sběr lidových balad začal již v 18. století, především v Německu a Dánsku, později i ve Skandinávii a na Britských ostrovech. Známá je skotská sbírka tzv. Childovy balady z roku 1857. V Českých zemích se dochovalo nejvíce lidových balad v oblasti moravského Valašska a Slovácka, kde je v 19. století sbírali např. František Sušil a František Bartoš. Náměty zdejších balad jsou především boje s Turky a uherskými povstalci v 16-17. století, případně zbojníci a jejich osudy. Poměrně málo jsou rozšířeny balady, v nichž vystupují nadpřirozené bytosti. Mnohdy se jedná o mezinárodní motivy.
Již od středověku jsou známy balady umělé, v 15. stol. se jejich nejslavnějším autorem stává francouzský básník François Villon. Tyto balady se vyznačují ustálenou formou a po jejich nejvýznamnějším autorovi je také nazýváme villonskými baladami, byť Villon není jejich formálním zakladatelem, ale právě on jim dal onu typickou ironii, nesmlouvavou kritičnost a vtip.
Obliba lidových balad vzrostla v 18. a 19. stol., kdy se i autoři jejich umělých podob, v souvislosti s preromantismem a romantismem, jimi inspirovali. V jejich dílech se více projevuje ponurá, tragická atmosféra, motivy záhrobí a nadpřirozených bytostí, ale také inspirace rytířskou poezií. Příkladem tohoto typu děl jsou balady G. A. Bürgera, F. Schillera, A. Miczkiewicze, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, částečně i H. Heineho a J. W. Goetha.
V 19. a 20. stol. se svojí renesance dočká i balada villonská a to v podobě básní Jaroslava Vrchlického, Vítězslava Nezvala nebo Michala Horáčka v současnosti.
Z oblasti literatury se v 19. století pojem balady vrátil do hudby, kde má stejné atributy (epičnost, vážný až tragický ráz) a vyskytuje se v mnoha hudebních žánrech, především však v hudbě vážné. Ve 20. století se v hudbě začínají objevovat balady folkové a rockové.
V průběhu 19. stol. se jako nový žánr vydělila sociální balada. Nositelem zla a příčinou tragického osudu člověka zde jsou místo nadpřirozených jevů sociální a společenská nerovnost, reprezentovaná šlechtou, církví nebo později buržoazií.
Balada je útvar natolik významný, že si jednotlivé typy zaslouží samostatné díly. V tomto prvním je na místě klasické balady (je to žánr notoricky známý a vše mi přijde jako slabý odvar z „Karla Jaromíra“) spíše její parodie nebo, chcete-li, její žertovná verze.
Dalšími zastaveními budou balada folk/rocková, balada sociální a balada villonská.
Balada o uších hasičových
Za požární stanicí,
dneska jako včera,
stojí hasič s proudnicí
z večerního šera.
Vyleští vůz hasicí,
alarm nastavuje,
potom stočí hadici,
domů vykračuje.
Rozhlíží se vesnicí,
nespatří-li kouře,
nebo s vajglem slepici,
či snad předzvěst bouře.
A když dojde k první lísce,
smutně vzhlédne v dálky,
nehořelo v této vísce
od poslední války.
Nehořelo, nedoutnalo,
komín nebouch sazemi,
když se s kočkou něco stalo,
byla zrovna na zemi.
Hasič sluch má naladěn,
na akordy „hóóó-řííí“,
domů vchází rozladěn,
do smutku se „nóóó- řííí“.
Když v tom náhle od sousedů
shluky těchto hlásek
křičí někdo v rychlém sledu,
chvěje se mu hlásek.
Že by?! - Přeci?! - Právě dneska?!
a ještě u nás vedle…,
představa je to tak hezká,
že tam běží hnedle.
Ten hlas slyší od garáže
a zdá se mu povědomý,
určit ho však nedokáže,
chvíli stojí mezi domy.
Je to garáž, to je jasné,
sluch ho jistě neklame,
teď to slyší zcela jasně,
hasič je, on nezklame.
Nebojácně dovnitř vstoupí
mezi staré skútry
a dívá se jako hloupý
na motiv z Kámasútry.
Se sousedem jeho žena
z pagod výjev tvoří,
křičí na ponk položena:
„Přihořívá! Hoří!“
*
Za požární stanicí
dneska jako včera,
stojí hasič s proudnicí
z večerního šera.
Vyleští vůz hasicí,
alarm nastavuje,
potom stočí hadici,
domů vykračuje.
Po ohni ani památka,
žárlivost ho moří,
na uších má sluchátka,
nechce slyšet: „hóóó-řííí !“
Ze sbírky: Básnická abeceda
08.04.2015 - 15:44koiška: To ses úplně přesně trefila, to byla původní pointa té básničky. Mělo to mít takový jahelkovský konec, hasič -pyroman. Nevím ani proč se z toho stal hasič - paroháč.
Děkuji za komentář.
Děkuji za komentář.
08.04.2015 - 15:34Mně to pobavilo. Jen se trochu bojím o tohoto hasiče, aby si z velké potřeby hašení nezačal sám zakládat požáry.
My tu takového před pár lety měli. Vždy byl jako první u požáru.
My tu takového před pár lety měli. Vždy byl jako první u požáru.
06.04.2015 - 21:59Orionka: No, žádná intimní zpověď rozháraného poety to tedy není a myslím, že jakýkoli pokus o hloubku a poučení by byl spíš trapný. :) Po mnoha letech mě tento druh "poezie" zase hodně baví. Má totiž pro mě jednu devizu, na nic si nehraje. Pak už je to jen otázka vkusu čtenáře, docela chápu, že pro mnohé je to mimo vkus. Drobných arytmií je tam spousta, ale to přináší žánr, klasikové (K. H. B. mi byl a je vzorem) na tom nejsou lépe.
Děkuji za komentář.
Děkuji za komentář.
06.04.2015 - 17:08Já půjdu proti proudu, připadá mi to docela laciné. Po svižném a vtipném rozjezdu mě pointa zklamala. Chápu, že to tak mělo být, je to dílko k pobavení, ale přesto - prostě to není moje gusto.
A když už je řeč o slabikách, mně zase jedna přečnívá u Kámasútry, tam bych "na" klidně vynechala, podle mě to dává smysl i bez něj.
A když už je řeč o slabikách, mně zase jedna přečnívá u Kámasútry, tam bych "na" klidně vynechala, podle mě to dává smysl i bez něj.
05.04.2015 - 23:24Jiří Turner: jako určitě :) ono to se zvukem zní všechno jinak.. leckdy mnohem líp :)
05.04.2015 - 23:03Timothy A. Postovit: Ona ta básnička nemá jinou ambici. :) Pokud by rozesmála alespoň tolik lidí, kolik se jich tady dnes naštvalo, tak by to bylo fajn.
Děkuji moc.
Děkuji moc.
05.04.2015 - 22:53Amelie M.: Mám obavu, abych si nepošramotil pověst zpěváka. :) Ale mám na to konečně lidi, jestli je přípustné angažovat The Turner sisters, tak tě beru za slovo.:)
05.04.2015 - 22:05Mamka: Ona tam dělají paseku ta vícehlásková jednoslabičná slova. Ono je lepší se jím vyhnout, ale zase se dají různě číst, takže mohou zamaskovat nedokonalosti. :) Ale to "však" jde ven . Děkuji
05.04.2015 - 22:02Jiří Turner: pokud bude rocková balada, tak prosím rovnou s hudbou, díky! :)
05.04.2015 - 21:58Amelie M.: To je tak zvaná "Turnerova ptákovina", kterou ten potřeboval nutně napsat, než napíše srdcervoucí rockovou baladu a villonskou baladu se "silným sociálním podtextem". :)
Děkuji za komentář.
Děkuji za komentář.
05.04.2015 - 21:53Severak: On to jen parodovaný název, jinak je to parodie na parodii. Díky za koment.
05.04.2015 - 21:52Mamka: Děkuji za komentář.
zkouším akusticky:"žárlivost ho moří"(bez toho však), což je teď na doby shodné, ale líp mi to nezní. Nevím. Tobě ano?
A ten druhý je slabikově shodný, tam by mi pak slabika chyběla.
Hodně asi záleží, jak si to člověk přečte, ale já si to čtu už po xté, takže nejsem objektivní.
zkouším akusticky:"žárlivost ho moří"(bez toho však), což je teď na doby shodné, ale líp mi to nezní. Nevím. Tobě ano?
A ten druhý je slabikově shodný, tam by mi pak slabika chyběla.
Hodně asi záleží, jak si to člověk přečte, ale já si to čtu už po xté, takže nejsem objektivní.
05.04.2015 - 21:47na akordy „hóóó-řííí“,
do smutku se „nóóó- řííí“ :))
.. a tohle je typ jaké balady? :)) tragikomické? mě potěšila pointa, tímhle směrem by mě nenapadlo, že se to ubere.. takže za překvapení nakonec, dávám palec hore :)
do smutku se „nóóó- řííí“ :))
.. a tohle je typ jaké balady? :)) tragikomické? mě potěšila pointa, tímhle směrem by mě nenapadlo, že se to ubere.. takže za překvapení nakonec, dávám palec hore :)
05.04.2015 - 21:39Parodovaná báseň je má oblíbená. Shledávám, že z ní moc nezbylo, ani soudruh. :-)
05.04.2015 - 21:35Jo pěkné. Jen v poslední sloce by nebylo špatné ubrat v prvním a druhém verši po slabice. Ziskalo by to větší spád.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balada o uších hasičových : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mykologický spolek
Předchozí dílo autora : V rákosinách
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Noira [16], Mins [16], TualKraplak [15], jannulka8 [14], Hellhor [13], Oxfethriel [13], Lisbeth S. [13], silver_fox [12], Tereza Vlašánková [10]» řekli o sobě
lidus řekla o journeyman :básník sympaťák :-)
