Naštěstí už jen vzpomínka...
01.04.2015 18 1318(28) 0 |
Při smyslech jen stěží,
v zajetí deprese...
Co člověk vydrží,
co všechno unese,
když prostě musí.
Jen aby přežil...
v zajetí deprese...
Co člověk vydrží,
co všechno unese,
když prostě musí.
Jen aby přežil...
Ze sbírky: Duše píše... básně
20.07.2015 - 00:36
Lidské télo vydrží neuvěřitelné věci, a duše (či psychika, chcete-li) rovněž
Je to pěkné, hezky zrýmováno :)
Je to pěkné, hezky zrýmováno :)
03.04.2015 - 17:43
LUKiO: Děkuji. Třeba si zase vzpomene, když přijde nějaká právě ta těžká chvilka... :)
02.04.2015 - 21:57
Je to výstižné a pravdivé. Nicméně, člověk (já), to přečte a na druhý den zapomene. Chybí mi tady nějaký vykřičník, obrazně řečeno :)
02.04.2015 - 14:49
Lenča: Já děkuju! Mluvilas mi z duše. I když si z oho jako obvykle dělám teátr...:-)
02.04.2015 - 14:14
Amelie M.: Váhala jsem, jestli ta poslední věta bude znít: "Pokud chce přežít." nebo "Jen aby přežil." Je tam důležité to chtění, samozřejmě.
Díky za koment :)
Díky za koment :)
02.04.2015 - 00:19
V zajetí deprese
duševní komprese
k zemi nás tlačí zas.
Kdo si to odnese,
zda člověk zvedne se,
to zajímá teď nás...
duševní komprese
k zemi nás tlačí zas.
Kdo si to odnese,
zda člověk zvedne se,
to zajímá teď nás...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co člověk unese... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Přes práh dospělosti - 24. Budoucnost jako černá díra
Předchozí dílo autora : Přes práh dospělosti - 23. Odporná pravda – sestra milosrdné lži