19.03.2015 11 1108(19) 0 |
Stále bolest minulosti cítí,
neví, jak zbavit se jí má,
svůj den provoní kvítím,
žal však vkrádá se do citů sám.
Vždy v nečekanou chvíli
pochybnost v mysli vstane,
pokaždé je v novém, sílí,
už nikdy nepomine?
Není si jista svou volbou,
asi zestárnout s ním nechce,
odpuštění stává se jen touhou,
víru svou ztrácí, dostává lekce.
neví, jak zbavit se jí má,
svůj den provoní kvítím,
žal však vkrádá se do citů sám.
Vždy v nečekanou chvíli
pochybnost v mysli vstane,
pokaždé je v novém, sílí,
už nikdy nepomine?
Není si jista svou volbou,
asi zestárnout s ním nechce,
odpuštění stává se jen touhou,
víru svou ztrácí, dostává lekce.
24.03.2015 - 22:17
Rytmicky to bohužel hodně skřípe, na mě je tam i hodně klišé ... Ke stránce osobní ? Ať se vše spraví ! :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztracená : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vyznání
Předchozí dílo autora : Květiny