06.03.2015 5 1281(14) 0 |
Blesky mám rád,
když v bouří z očí létají,
blesky mám rád
a přesto krotím je v prsou,
hromů tlukot mám rád,
na uzdě držím ty plameny,
aby nesžehly na popel čas,
uvízlí mezi kameny,
v řece omotán provazy řas,
proudem proplouvej...
… mám rád naši epopej.
když v bouří z očí létají,
blesky mám rád
a přesto krotím je v prsou,
hromů tlukot mám rád,
na uzdě držím ty plameny,
aby nesžehly na popel čas,
uvízlí mezi kameny,
v řece omotán provazy řas,
proudem proplouvej...
… mám rád naši epopej.
Ze sbírky: Když ulétnou rty
09.03.2015 - 21:22
j.f.julián: Díky moc. Jo fantazii tu já asi mám, jen musím nějak zapracovat na grmatice, rýmech, rytmice ... ale co, píšu je vlastně jen pro sebe :-)
09.03.2015 - 19:35
opět nad rýmem-řemeslem mi voní tvá poetika, která je málo vídaná. Máš fantazii a to chválím.
06.03.2015 - 16:54
Chacha, Ignácius Reilly...kde kupuješ svěženku dr. Nutta? Zas bych si dal, ale nevím, kde je v dnešní době prodávaj. Jasný, spal čas, co s ním s blbcem...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Spal čas : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Není třeba se hádat
Předchozí dílo autora : Oči tvé
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)