V jednotě II.

V maličké vesničce
v obchodě Jednoty
vydělávám „těžký prachy“ :D,
jaképak s tím drahoty.

Někdy je tu pěkně živo,
jindy jak po morové ráně,
vyhlížím své zákazníky
znuděně, no, prostě marně.

Přesto se tu dějí věci...
Regály jsou němí svědci.

Vlasy se mi hrůzou ježí,
už mi zase prošlo zboží!
Chladicí pult špatně mrazí,
uzeniny se mi kazí!
Jaképak s tím obstrukce,
jistí to pes a slepice...

Sotva se jedna věc vyřeší,
už mě zas další vyděsí...

Jedna paní nechala si
své náhradní zuby doma,
cosi na mě promluvila...
Je opravdu děsuplná!

Nerozumím, odezírám,
snad dostala to, co chtěla,
aby se pak nedivila,
až to doma vyndá z tašky.
Naštěstí má dobré prášky...
...na nervy.

Ač to tu častokrát
blázincem zavání,
jsou tady lidičky
docela normální.
Máme se tu všichni rádi,
jen mi občas trochu vadí,
že mi říkaj: „Leničko...“
Horší je jen: „Srdíčko...“
...
V tomhletom obchodě
všechno je v pohodě.
A paní vedoucí?
Zůstává nad věcí :)
(Občas má nervy tekoucí...)