 06.07.2014 0 935(7) 0 |
Jako vánek, kterého se nesmíš dotknout.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sen zapomenutého večera : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hvozd
Předchozí dílo autora : Panna a káva
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Capik [14], ludvig lerian [13], smarstin [12], Kaliban [7], magdalena [4]» řekli o sobě
Singularis řekla o VKate :Má vynikající literární styl, její díla jsou důkladně promyšlená a mají logickou stavbu. Dává si na nich záležet a nechybí jí ani smysl pro humor ani cit pro to, kdy jej použít. :-) Její román o princezně Nie, která se zamilovala do dívky, ale zlý král ji nutil do sňatku s princem Viktorem, patří k mým nejoblíbenějším delším dílům na Psancích a mohu jej doporučit všem, komu není lesbická láska proti mysli.
