Kdo z koho

sedím v koutě svojí mysli
vzpřímeně, s úšklebkem ve tváři
v osobní nádobě na nesmysli
co lidé občas si vytváří

po lokty hrabu se v myšlenkách
přehazuju je tam i zpět
jako když válím se v pomněnkách
obdivuju každý jejich květ

teď zase svíjím se v depresi
nezvaná, přišla zahalená v kápi
snažím se zahnat ty poděsy
zlé myšlenky, výčitky, chlapy

nedá se použít násilí
jak při zápase Severu s Jihem
duše jako já zbloudilý
bojují tabákem, lihem...

však slunce vyjde
/popojde maličko/
a rozplynou se mraky
/ztvrdnou játra, dotepe srdíčko/
víte co? zkuste to taky =)))