přidáno 06.02.2014
hodnoceno 3
čteno 993(15)
posláno 0
Tak namaluj
sněhových vloček padání
opilce nocí bloudící
studených rukou podání
tvé krásné oči zářící.

Do tmy tiché šeptání
hvězdy nad námi svítící
do peřin pomalé padání
dvě srdce rychle bijící.

Tak namaluj svítání
dvě nahá těla spící.
Namaluj tohle svítání
jen v představách mých
se ukrývající.
přidáno 07.02.2014 - 09:53
Moc hezké. Je v tom ta roztomilost zašifrovaná myslím právě díky těm - inu z mého pohledu dost jednoduchým - rýmům. Otevírá to prostor obrazotvornosti, když je třeba namalovat nějaké klasické obrázky. A zároveň je v tom cítit potlačený smutek, nebo spíš touho to mít, když už ne skutečné, tak aspoň namalované. Jako dívat se na krajinu na obraze, nádhernou v určitý okamžik, co malíř zachytil a kterému byl přítomen jen on a nikdo jiný už dál nemůže, ale může o tom snít a představovat si to.
přidáno 07.02.2014 - 09:22
jo hezky se to čte:-)
přidáno 07.02.2014 - 03:59
Ji,to není špatné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tak namaluj... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Vánoční strom

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming