13.01.2014 17 1723(29) 0 |
Když noc se blíží mojí hodině
já snívám o tajemné krajině
kde stíny ukazují záda
a stožár nejvyššího napětí
napájen z milostného objetí
vesmírnou energii střádá.
Snad díky přenosové soustavě
já oddávám se proudu bezhlavě
výboj uzemním na polštáři.
Snad je v tom kus prastaré magie
že krajina se sluncem zalije
a jsem to já, kdo do ní září.
já snívám o tajemné krajině
kde stíny ukazují záda
a stožár nejvyššího napětí
napájen z milostného objetí
vesmírnou energii střádá.
Snad díky přenosové soustavě
já oddávám se proudu bezhlavě
výboj uzemním na polštáři.
Snad je v tom kus prastaré magie
že krajina se sluncem zalije
a jsem to já, kdo do ní září.
Ze sbírky: Snílci
14.01.2014 - 09:07
Yana: Děkuji za krásný komentář. Fyzika není ani moje hobby, leda v téhle úpravě... ;-)
13.01.2014 - 21:43
jo, tvé básně nepostrádají skvělé nápady a ani kulturu jazyka, bezva kombinace, elektrika je součást fyziky, ta mi nikdy moc nešla, alle tohle chápu:-)
13.01.2014 - 18:39
Jiří Turner: Děkuji, ráda jsem pobavila :). A pozor, nikoli z vysokého, ale rovnou z nejvyššího napětí... ;-)
13.01.2014 - 18:22
...tak už není schovaná mezi smajlíky, ale je napájená z vysokého napětí, no prosím...:-). Asi by se té básni něco málo vytknout dalo, ale mě v záplavě k uzoufání nudných básní tohle baví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zasněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mlčky
Předchozí dílo autora : Chytám mraky za ocas