Maluju konce, který si nepřeju a hrozně se divím, jak myšlenky bolí

Útržky ze sladkého každodenního života,

který vlastně trvá jen posledních pár měsíců, a já si nechci připustit,
že jednou by to mohl být stereotyp.


Nechci pustit ten realistickej život do toho našeho, ale už se v tom začínám ztrácet…

/Nevím, kterej je ten pravej. /

Nikdy to nemohou být oba – takhle to nefunguje.

Růžový obláčky nad našimi čely,

melodie tvého pískání v mojí hlavě,

řádky v smskách, co vyvolávají můj úsměv,

zatažený žaluzie,

deky na koberci

Zdánlivý maličkosti, co tvořej náš svět.

/Jsem si tak jistá, že je to opravdový a při tom
vím, jak lehce se dá všechno ztratit. /

/V hlavě maluju konce, který si nepřeju a hrozně se divím, jak myšlenky bolí. /


A když mi slíbíš, že mi pokaždé budeš otevírat dveře
A když já ti slíbím, že ti pořád budu zpívat



… Pak myslím, můžeme přestat řešit vážný věci.