A pak přišel postapokalyptický leden

Sedíme s Bohem na malém poselství
a chytáme v náruče suchého sněhu.
Motýlek z krasohledu
nám přistává do pavučiny,
v malé epoše třímá předtuchu...

(...a mráz nám černí údy)

Trefně jmenujeme divoká mračna,
z popelu socháme cynického Davida
a do mondénního mlžného oparu
vážeme, vplétáme, zašíváme
poslední večeři Páně…

(...jejíž sardonický chléb nám láme
bolavý zub)

Na enklávě útěků vršíme domino
zpět do dlouhého hada rajských požitků,
přitom však gangréna nám okusuje hlavy
a devátý led drží v šatlavě poslední kus

lidství...

V plechovce elegií opatruji
hřeb z Kristova kříže
a Bůh, který není

křtí Einsteinův odkaz...