aneb absence lásky k sobě, červen 2005, 3:40 hod ráno
přidáno 26.06.2013
hodnoceno 5
čteno 1010(11)
posláno 0
SEBENÁSILÍ
Zahledět samu do sebe, uzamknout
Snahou zahladit stopy, zvelebit
Pohladit tělem se o tebe, pohladit

Nevěřit lžím
Provrtat otvor, prohlídnout, vysypat
popel o hlínu, potom se vyplakat, ze splínu
to bych chtěla . . .

Zabořit hlavu do klína
Rozprostřít v sobě si tmu
Najednou jízda spanilá,
tu jež si v představách rozpouštím v bahnitém dnu,
Započíná – náá.

Nelze již zastavit rozjetý vlak
Smíšenka náhod je vybitá
Spanilým rytířům už došli zásoby
Myšlenka vypitá opouští útroby
a mě se zvedá tlak.

Cha chá směju se jako vy
Cha chá ve vlastních útrobách
Cha chá rozjetý vlak

Navenek spanilá
a uvnitř prohnilá panna jsem
nohy mám zkřivené, oteklé, smradlavé
od hoven.
Když nemáš obutí, těžko lze vyjít ven.
A přesto vycházím, žiju si divný sen.
Z něhož možná, v tuto chvíli, chci ven.
Chci.
přidáno 26.06.2013 - 20:49
Makyna: taky jsem zvažovala, že ji vyhodím, nakonec vyhrálo heslo: Bylo tak psáno, je i tak dáno :-)
přidáno 26.06.2013 - 18:30
Moc se mi líbí :) Některé obraty mi příjdou opravdu dobré :)
přidáno 26.06.2013 - 18:27
Ano, opravdu povedené. Já bych vynechala poslední sloku (trošku mi tam vadí), ale to je každého věc. Pěkně psáno
přidáno 26.06.2013 - 17:41
Musim nechat na hlave tohle je velmi dobre dilko
přidáno 26.06.2013 - 17:16
Děsivě povědomé pocity... Výborný výkon, který mi roztřásl útroby.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sebenásilí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Podíváš se?
Předchozí dílo autora : Jednoho krásného stromu

» narozeniny
Bambule [16], Kaimu [16], adusa [16], skrattka [16], Jokynka [15], Jaroslav Morava [15], klučé [12], DoPaPl [9], Tzina [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Moonell - Offline

Moonell - Offline

velikost : 1024 1280 1680 1920



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku