24.05.2013 3 741(11) 0 |
Zima do bílého hávu halí dech
slzy na řasách mění se v led
ticho kolem padá na tvou hlavu
strach vpíchl do duše jed.
Cizí pohledy v tmách mrazivých
a v hlavě hlas,
ten neodbytný, skrytý rádce
co na cestu láká:
"pojď,
však už brzy,
brzičko...
budeš spát sladce.
Tak pojď, neotálej
do saní nasedni a jeď
jeď, do paláce věčné zimy
kde srdce každé navždy zmrzne
přestane bolet, leč změní se v ledový květ."
slzy na řasách mění se v led
ticho kolem padá na tvou hlavu
strach vpíchl do duše jed.
Cizí pohledy v tmách mrazivých
a v hlavě hlas,
ten neodbytný, skrytý rádce
co na cestu láká:
"pojď,
však už brzy,
brzičko...
budeš spát sladce.
Tak pojď, neotálej
do saní nasedni a jeď
jeď, do paláce věčné zimy
kde srdce každé navždy zmrzne
přestane bolet, leč změní se v ledový květ."
24.05.2013 - 23:10
raději vášeň, emoce, bolest, než chlad, možná bych ji nějak rozdělila, ale líbí se mi
24.05.2013 - 21:42
takhle asi usíná(umírá) člověk za polárním kruhem,co už se nikdy nevzbudí...brrrr,jde zima na mě z toho
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ledová královna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zůstáváš ve mně
Předchozí dílo autora : Sebekritika