Johnovy deníky - Nevyhnutelné přežití

Kapitola První

Probuzení

Otevřel jsem oči, je tu tma. Vidím jenom kontrolky stázových komor. Bolí mě hlava a necítím nohy. Byl jsem stále zarostlý v organické stázové komoře. Komory jsou stavěné tak aby tělo začlenilo do sebe a skoro zastavilo životní funkce a udrželo vědomí. Moc jsem téhle technologii nevěřil ale teď když jsem tady a žiji, už věřím. Najednou se ozval hlas, byl to umělý počítačový hlas, slyšel jsem ho jako by mi šeptal do ucha. Stále jsem byl propojený s komorou, takže mi to počítač přenášel přímo do mozku. Počítač mi oznamoval, že za 30 vteřin začne zrychlený proces, co mě odpojí od stázové komory. Zrychlený proces je velmi bolestivý, počítač neumí sám spustit bezpečné odpojený od komory. Právě to začalo, začal jsem cítí prudké bodání po celém těle, asi po půl hodině se přidalo pálení na kůži. To už jsem nevydržel a začal jsem řvát. Po třech hodinách mě to pustilo a já padnul na zem, z komory se ozvalo „Proces ukončen“. Komora se uzavřela a já stále ležel na zemi a cítil už mírné pálení na kůži. Po chvilce jsem se zvednul a rukou se podpíral o zeď, organické zdi byli pevné ale na hmat byli trošku slizké, došel jsem k ovládacímu panelu a rozsvítil. Dlouhé panely po stropě začaly bíle svítit a já se rozhlédl po té velké místnosti a pomyslel si: Tisíc stázových komor, tisíc lidí, tisíc posledních lidí na světě. Byla to naše spása nebo náš konec?!

Když jsem rozsvítil, vydal jsem se k ovládacímu pultu stázových komor. Byl jsem hlavním technikem, proto jsem byl vzbuzen první, abych potom vzbudil ostatní. Krok číslo jedna byl probudit členy rady, členu rady bylo pět. Byl jsem člen rady, takže jsem spustil odpojení zbývajících členů rady. Bezpečné odpojený trvá 48 hodin a někdo musí kontrolovat jejich životní funkce a manuálně kontrolovat počítač. Počítač je naprogramovaný aby je odpojil, ale už ne na to aby těla nepoškodil. U rychlého procesu to člověk ovládá vlastní vůlí ale, člověk musí být při vědomí a přitom zrychlení to nepředstavitelně bolí. Protože jsem probouzel jenom čtyři lidi, rozhodl jsem se, že si převedu program na tablet a skočím se podívat do kontrolní místnosti. Kontrolní místnost byla hned vedle. Přišel jsem k přepážce a přiložil dlaň na snímač vedle. Masivní přepážka o tloušťce jednoho metru zajela do boku do stěny. Uprostřed místnosti byl do půl kruhu umístěn hlavní ovládací panel a kolem zdí byli další počítače. Šel jsem k hlavnímu pultu a spustil probouzení Cytosu. Cytos je nejvyspělejší technologie které naše civilizace dosáhla. Cytos je organický procesor o velikosti asi půlky fotbalového hřiště. Je to organická žijící bytost tudíž má i vlastní vědomí. Cytos se vzbudil během několika vteřin a mě na pultu naběhli všechny řídicí systémy. Vyslal jsem signál našim stanicím na Měsíci a na Marsu. Stanice na Měsíci vyslal zpětný signál a začala se probouzet, ale stanice na Marsu neodpovídala. Na chvíli jsem si pomyslel, že je třeba na druhé straně soustavy ale podle data by být neměl. Zabýval jsem se tím asi hodinu, posílal jsem signál na různých frekvencích, ale stále nic. Řekl jsem si, že to nechám být. Mezitím co jsem se snažil spojit se stanici na Marsu, se vzbudila ta na Měsíci. Stanice byla trochu pochroumaná, ale fungovala. Napojil jsem se na paměť stanice. Paměť byla plná, počítal jsem s tím, stanice byla velká asi jako auto, takže na úložnou paměť tam není moc místa. Prvně jsem se podíval na aktuální data a nevěřil jsem vlastním očím. Něco takového nikdo z nás nepředpovídal. Naši vědci předpovídali mnoho různých věcí, co se může stát, ale tohle nikdo nepředpovídal. Nejvíce mě zaujalo, že chyběla čtvrtina měsíce a ze snímků planety nebyli vidět kontinenty ani oceány. Potom co jsem viděl, jsem si řekl, že to není akutní a nemá cenu urychlit proces probouzení rady. Na chvíli jsem odešel od stanice a šel k pultu, co vládá organické části. Spustil jsem vytváření chodby, co vedla z místnosti se stázovými komorami do jídelny, je to vlastně sklad s jídlem. Musel jsem také vytvořit konferenční místnost pro zasedání rady, je to obyčejná místnost s velkým půlkruhovým stolem uprostřed a předním na stěně velký monitor. Organická část bude odrůstat osm hodin, jsem unavení, měl bych si jít lehnout. I když, jsem byl ve stázi takovou dobu, ve stázi člověk nespí. Takže si tam člověk neodpočne. Výhodou organické technologie je, že si můžu udělat skoro vše, co potřebuju, v kontrolní místnosti jsem do počítače dal příkaz a během minuty kousek ode mě ze stěny vyjela postel. Svlékl jsem se a lehnul jsem si, postel se přizpůsobila mému tělu, po chvilce koukání do stropu jsem usnul.



Každý tři hodiny mě budil alarm, abych zkontroloval probouzení rady. Když mě to vzbudilo po páté, už jsem neusnul. Rozhodl jsem se, že se půjdu nasnídat. Oblekl jsem se a šel se cestou podívat na konferenční místnost. Došel jsem tam a vypadala dobře až na jeden detail, stůl nebyl na povrchu hladký ale hrbolatý. Řekl jsem si, že to bude asi problém v programu, podívám se na to, až se vrátím do kontrolní místnosti. Šel jsem chodbou a všímal jsem si dalších chyb jako vadná světla, nerovné zdi a vadné dveře, které jsem musel otevřít ručně za použití síly. Když jsem vešel do jídelny, byla hotová jenom z půlky. Tohle nebude jenom vada v programu. Naštěstí z té půlky jídelny už byla některá jídla na jídelníčku. Vzal jsem si nějakou energetickou kaši, hodil jsem jí ve spěchu do sebe a pospíchal do řídící místnosti. V kontrolní místnosti jsem zjistil, že kolísá energie. To by znamenalo, že se děje něco s jádrem planety, na které jsme byli napojený. Tak jsem se znovu napojil na stanici na měsíci. Spočítal jsem velikost a rotaci planety, rotace byla dobrá, ale velikost neseděla. Planeta byla o něco větší, to by vysvětlovalo kde je čtvrtina měsíce, ale nemá to vliv na jádro. Pak jsem si všiml něčeho, čemu jsem nemohl uvěřit. Měli jsme být mezi jádrem a Mariánským příkopem. Ale byli jsme v Evropě a na povrchu. Nechápal jsem, co děláme v Evropě a ještě zajímavější bylo, z čeho čerpáme energii. Sice jsme energii z něčeho měli, ale kolísala. To kolísání způsobilo kolísání systému a to způsobilo ty chyby. Větší problém nastal, když mi začal kolísat proces probouzení. Potřeboval jsem pomoct, organickou technologii umím ovládat ne programovat. Zpomalil jsem tři komory, aby neodebíraly tolik energie a nebylo takové riziko, že selžou. Tu čtvrtou, ve které byl Dr. Brain Hetfield, jsem urychlil. Hetfield byl doktor a vědec co vynalezl nanotechnologii a nedlouho potom díky tomu vylepšil a „rozšířil“ organickou technologii, proto mu začali říkat NANO. Proto byl jediný člověk, co mi dokáže pomoct. Šel jsem k jeho komoře a po cestě se zastavil v lékárničce, co byla u stázových komor a vzal sedativa. Když jsem došel k jeho komoře, už byl vzhůru. Snažil se promluvit, ale ještě byl moc zarostlí, takže mu to komora neumožňovala. Řekl jsem mu, ať se nesnaží mluvit a že jsem ho musel vzbudit rychle. V pohledu jeho očích jsem vyčetl, že se mu to dvakrát moc nelíbí. Zdálo se že něco slyší, už jsem věděl co slyší. Musel jsem mu píchnout ty sedativa, naneštěstí měl odhalenou jenom tvář a kousek krku. Takže jsem se mu je snažil píchnout do krku a podařilo se. Bylo na něm vidět, že je zmatený a v šoku. Jeho proces probouzení bude rychlejší než ten můj tak o polovinu, bez těch sedativ by strašně trpěl. Najednou celí zčervenal a začal se cukat. I po těch sedativech cítil bolest, musel cítit, jak z něj organické vlákna vylézají. Když to po necelých dvou hodinách přestalo, vyhodilo ho to ven a ještě na něm byli vidět rány po organických vláknech, nanoroboti v jeho těle to za pár minut uzavřeli a nebyli po nich stopy. Začal se vyptávat:
- Co se děje Johne? Proč jsi mě nevzbudil standardním způsobem?
- Kdybych tě nechal vzbudit standardním způsobem, tak ses taky nemusel vzbudit.
- O čem to mluvíš?
- Máme problém, postupoval jsem podle plánu, ale nevšiml jsem si kolísání energie a způsobilo to dost chyb.
- To není možné! - Odsekl




Dotáhnul jsem ho do řídící místnosti a posadil na postel. Lehnul si, a já jsem mu skočil do jídelny pro láhev vody. Když jsem doběhnul zpátky, Brain už stál u panelu a kontroloval údaje, začal mluvit o sestrojení nějakého usměrňovače. Přešel k vedlejšímu pultu a začal psát program na vytvoření pevné hmoty. „Nebude to trvat dlouho, když to bude vytvářet organickou hmotu?“ Zeptal jsem se. „Kdybych to vytvořil z organické hmoty tak to bude trvat nejmíň dva dny, proto odeberu trochu anorganické sloučeniny, co tvoří kostru a bude to během několika hodin.“ Odvětil a psal dál.
Řekl mi, ať se pokusím vytvořit chodbu k rozvodně. Bude to hodně riskantní s tím kolísáním energie, a když budu muset odrůstání urychlit, bude to hodně klikatá cesta. Když to dopsal, řekl, že to bude chvilku trvat a vrátil se k hlavnímu panelu a snažil se zjistit co je s energií. Když jsem mu vysvětlil, že už nejsme pod povrchem ale na povrchu a že nefunguje stanice na Marsu, byl stejně zmatený jako já. Po hodině dohadování co se mohlo, stát už byl hotový usměrňovač. Brain vzal do náruče z výrobny komory usměrňovač, co vypadal jak zastaralý počítač a vyrazily jsme do rozvodny. Chodba nebyla klikatá a v některých místech úzká jsme se jen stěží protáhli, narazily jsme i na pár dveřích co byli hotové jenom z půlky. Rozvodna nebyla moc daleko a naštěstí nemusela odrůstat, musela být volná v případu nouze, jako je zrovna teď. Brain vytvořil obvod a zapojil na něj usměrňovač. „Teď by to už mělo být v pořádku“ řekl a podíval se na panel.
- Vím, co způsobuje to kolísání energie. „Řekl Brain“
- Co? „Odvětil jsem“
- Je to jaderný reaktor co nás pohání, a podle těchto údajů dlouho nevydrží!
- Kdo by nás napojil na jaderný reaktor? Venku má být všechno mrtvé!
- Třeba lidstvo venku přežilo. „Řekl Brain a zahleděl do monitoru“


Nechal jsem Braina v rozvodně a šel zpátky do řídící místnosti. Prokličkovat tou chodbou mi trvalo asi půl hodiny. Došel jsem do řídící místnosti a prvně jsem spustil opravu chodem, jídelny a konferenční místnosti. Když byla oprava v půlce, vrátil jsem proces probouzení na normál stav. Za čtyři hodiny jsem šel ke stázovým komorám, přivítat zbývající členy rady. Když jsem k nim došel, zrovna vylézali ven. Pozdravil jsem je a jejich první otázka byla „Kde je Hetfield?“ Brain je v rozvodně, musel jsem ho vzbudit dřív. Měli jsme technické potíže. Všechno vám vysvětlím v konferenční místnosti za dvě hodiny. Odeberte se do jídelny, už by měla být hotová.