|
je to už z dříve...jen jsem to po roce trochu "přehodnotil":-)
 31.03.2013 6 720(6) 0 |
Bez aureoly kráčí pěšky,
unavený hrdina.
Euforie davu, v duši rána nezhojená,
zaťata pěst.
Prázdno, pohled slepý,
odkuds´ famfár skřehoty.
Kteřís ordén na klopu mu připli,
za koho a čí to čest?
Čís lepící se potem dlaně,
čís prázdných slov tu nadutost.
NESMAŽOU, když bodákem se nořil,
tu prosbu v očích a chroptící zoufalost
Jen přežít a jít domů
a ženě písmena psal každý den,
Kdo konci fanfár v černém vládne komu,
kdo vítězem, kdo poražen?
Vrátit se, jak přání prosté,
já tolik nechtěl snad.
Jak umlčet tu agónii provinění,
a jak přestat o duši se bát!
„Čas nevrátím“
náš hrdina si tiše šeptá
Na pušce bodák cizí krví potřísněný,
"Bože, tuhle partii jsem nechtěl hrát".
unavený hrdina.
Euforie davu, v duši rána nezhojená,
zaťata pěst.
Prázdno, pohled slepý,
odkuds´ famfár skřehoty.
Kteřís ordén na klopu mu připli,
za koho a čí to čest?
Čís lepící se potem dlaně,
čís prázdných slov tu nadutost.
NESMAŽOU, když bodákem se nořil,
tu prosbu v očích a chroptící zoufalost
Jen přežít a jít domů
a ženě písmena psal každý den,
Kdo konci fanfár v černém vládne komu,
kdo vítězem, kdo poražen?
Vrátit se, jak přání prosté,
já tolik nechtěl snad.
Jak umlčet tu agónii provinění,
a jak přestat o duši se bát!
„Čas nevrátím“
náš hrdina si tiše šeptá
Na pušce bodák cizí krví potřísněný,
"Bože, tuhle partii jsem nechtěl hrát".
02.04.2013 - 05:19buburadley: je mi to jasný, proto jsem psala ten komentář, když je to mladý kluk bez rodiny může volit život ( boj) nebo smrt, když už má doma 5 hladových krků, tak myslím moc na výběr nemá...protože má doma povinnosti ...a musí vraždit jiné muže, na které doma taky čeká žena a děti, to je smutné...a ano, mocipáni si doma užívají ...ty bych postavila do pole, ať se tam povraždí navzájem a bude po vojně...když se chce někdo prát, ať se pere sám :)
01.04.2013 - 23:46ngc 6334: problém je v tom že tehdy tu volbu něměl.
Musel narukovat, když v něčem selhal tak ho zastřelili vlastní, jako vlastizrádce. Musel zabíjet ...... aby přežil a a by se mohl vrátit. Ti kdo válku vyvolávají se dí na svyých tlustých zadcích doma a v přepychu....Vždy.-)
Musel narukovat, když v něčem selhal tak ho zastřelili vlastní, jako vlastizrádce. Musel zabíjet ...... aby přežil a a by se mohl vrátit. Ti kdo válku vyvolávají se dí na svyých tlustých zadcích doma a v přepychu....Vždy.-)
01.04.2013 - 18:49no, toto je těžké a bolavé téma...
když má muž rodinu, tak spíše na tu vojnu narukuje s tím, že doufá ve štěstí a vrátí se živ zase k dětem...
je to velmi individuální téma, které jsme nikdo z nás nemuseli zatím řešit...a nakonec se stejně každý zachová jináč, než původně chtěl....:)
když má muž rodinu, tak spíše na tu vojnu narukuje s tím, že doufá ve štěstí a vrátí se živ zase k dětem...
je to velmi individuální téma, které jsme nikdo z nás nemuseli zatím řešit...a nakonec se stejně každý zachová jináč, než původně chtěl....:)
01.04.2013 - 09:31..možná jsem naivní, ale věřím, že každý člověk má ve svém svědomí a konečném rozhodnutí volbu, zda do války jít či nejít, zda zabíjet či život ctít jako nedotknutelný, i kdyby měl nést jakékoliv následky z neuposlechnutí rozkazu.. rozlišuji však nutnou sebeobranu, přirozenost bránit svůj domov, blízké, které miluji.. potom bych zřejmě neváhala ani já.. tvá báseň je hluboce bolavá..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Veterán - (11. listopad 1918) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prší
Předchozí dílo autora : Stopy
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
