 31.03.2013 3 1136(23) 0 |
Kámen po kameni, slézám dolů. Občas se podívám nahoru, jestli tam stále jsi. Po pár dalších metrech slyším, jak běžíš za mnou a snažíš se mě chytit, vytáhnout zpátky a udržet mě tam. Chytáš mě za ruku a snažíš se mě otočit čelem k tobě. Povedlo se. Hledíme si do očí a konečně v nich vidíš, že já musím jít dál. Do hlubin, zpátky.
S otevřenými ústy mě pouštíš, zklamán vším.
"Přátelé", jak já nenávidím toto slovo a hlavně, když vyplavou z tvých úst. Tady je má konečná zastávka, vystupuji, ty jeď dál.
S bolestí na hrudi, postupuji stále, po zatím pevných kamenech. Bolest mě svazuje, pocit světla zmizel, jak jen dál?
S otevřenými ústy mě pouštíš, zklamán vším.
"Přátelé", jak já nenávidím toto slovo a hlavně, když vyplavou z tvých úst. Tady je má konečná zastávka, vystupuji, ty jeď dál.
S bolestí na hrudi, postupuji stále, po zatím pevných kamenech. Bolest mě svazuje, pocit světla zmizel, jak jen dál?
29.04.2014 - 00:26Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vůně strachu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sáček bolestí
Předchozí dílo autora : Křehké pírko
