přidáno 23.03.2013
hodnoceno 3
čteno 983(17)
posláno 0
Sedím na dřevěném sedadle
tramvaje číslo 22 mířící do neznáma
a hypnotizuji čas digitálních hodin
sekundu po sekundě odpočítávám
kdy přijde správná chvíle vyskočit
a zamířit proti proudu času

Oči tikají v rytmu blikání číslic
jdoucích za sebou v řadě
jako housata za pyšnou kachnou
při přechodu asfaltové řeky

V nenadálém mžiku mezi nimi
projíždí ocelové monstrum
stejně tak se v mém zorném poli
nevinně mihnou černé oči

Sedím na dřevěném sedadle
tramvaje číslo 22 mířící do neznáma
a čas se z nenadání zpomalil
když jsem jim věnoval pohled
v tu chvíli jsem se začal v nich topit
a já jsem toužil se ponořit
do ještě větší hloubky té duše
ale pak, pak nastala chvíle
zamířit proti proudu času
přidáno 25.03.2013 - 09:55
pochopila bych to jako zamilovat se?( myslím zamířit proti proudu času) ta báseň mi přijde taková metaforická, ale tím jak si ji situoval do tramvaje 22, tak nevím asi často tím směrem jezdíš, nebo jsi chtěl vyjádřit něco frekventovaného, třeba jen tvé snění, není nezajímavá
přidáno 23.03.2013 - 11:44
přemýšlím co znamená to "zamířit proti proudu času", ale zní to rozhodně dobře...
přidáno 23.03.2013 - 10:47
Zajímavá :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V tramvaji číslo 22 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Odpuštění pro Tebe
Předchozí dílo autora : Delfíní píseň pro tebe

» autoři online
človiček, Sasanka
» narozeniny
Bambule [16], Kaimu [16], adusa [16], skrattka [16], Jokynka [15], Jaroslav Morava [15], klučé [12], DoPaPl [9], Tzina [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku