 24.01.2013 7 817(5) 0 |
„Nasadil jsem si růžové brýle,
které svět růžovějším nečiní
pochopil jsem učení
starších, moudrých, podivných“.
„Mandle hořkosti, kabát šlechetnosti
vymřelé lásky mě objímají
chcíplé myšlenky mě chápou -
neúspěch mě tvaruje“.
Vyšel jsi ven po dlouhém rozjímání a křičení do ticha.
Koukáš na hodinky, zrovna je okolo půl páté.
Já procházím okolo tebe a pohled zamiřuji na tvůj čas.
„Nastavím ho na půl sedmé“. Řekl jsem rozhodně v tvé hlavě.
„Už delší čas mam prazvláštní slyšiny“. Odpověděl jsi mi zpět.
Já se zasmál.
Jdeš tobě známou ulicí, jen jednou jsi tu potkal svého známého.
Socha s otevřou pusou.
Otázal ses: už mi nemáš co říct?
Dnes máš chuť navštívit své nejbližší – nebyl si u nich přes rok.
Nemáš nic důležitého na práci - celou věčnost.
Klepal si a dovolával
Slyšel jsi šramot ale…
Vylezl soused a poslal tě pryč -
už prý nemáš rodinu.
Vytěsněná situace ti přišla na vědomí
nezapomněl jsi.
Odešel jsi z místa svého dětství
nechal si za sebou své vzpomínky.
Ale několik vsunul do kapsy.
Už po několikáté ti proběhlo hlavou, že
nejsi šťastný na tomto světě.
Nemáš tu své místo.
Chceš se vrátit zpět.
„Nevěřil si mi“.
„Omlouvám se Thanatosi“.
„Pozoroval jsem tě celý život, byl jsi dobrý učeň. Máš mé uznání. Častokrát jsem ti napovídal a vkládal do hlavy otázky a odpovědi“.
„Proč jsi mi nikdy neřekl, jaký mam úděl na tomto světě?“
„Lidský druh se nesmí dozvědět nač tu je!“
„Jak to?“
„Neměl bych čas si odpočinout…“
Růžové brýle pomohli tvému neuvědomění,
že jsi vše už jednou prožil.
Neznal si mě ale cítil mě všude,
já jsem ten kdo ti dal možnost
napravit své chyby.
Lidský tvor je poučen,
jen na konci, když už nejde nic vrátit.
Pakliže bys to chtěl ještě jednou zkusit –
už mě nepros.
které svět růžovějším nečiní
pochopil jsem učení
starších, moudrých, podivných“.
„Mandle hořkosti, kabát šlechetnosti
vymřelé lásky mě objímají
chcíplé myšlenky mě chápou -
neúspěch mě tvaruje“.
Vyšel jsi ven po dlouhém rozjímání a křičení do ticha.
Koukáš na hodinky, zrovna je okolo půl páté.
Já procházím okolo tebe a pohled zamiřuji na tvůj čas.
„Nastavím ho na půl sedmé“. Řekl jsem rozhodně v tvé hlavě.
„Už delší čas mam prazvláštní slyšiny“. Odpověděl jsi mi zpět.
Já se zasmál.
Jdeš tobě známou ulicí, jen jednou jsi tu potkal svého známého.
Socha s otevřou pusou.
Otázal ses: už mi nemáš co říct?
Dnes máš chuť navštívit své nejbližší – nebyl si u nich přes rok.
Nemáš nic důležitého na práci - celou věčnost.
Klepal si a dovolával
Slyšel jsi šramot ale…
Vylezl soused a poslal tě pryč -
už prý nemáš rodinu.
Vytěsněná situace ti přišla na vědomí
nezapomněl jsi.
Odešel jsi z místa svého dětství
nechal si za sebou své vzpomínky.
Ale několik vsunul do kapsy.
Už po několikáté ti proběhlo hlavou, že
nejsi šťastný na tomto světě.
Nemáš tu své místo.
Chceš se vrátit zpět.
„Nevěřil si mi“.
„Omlouvám se Thanatosi“.
„Pozoroval jsem tě celý život, byl jsi dobrý učeň. Máš mé uznání. Častokrát jsem ti napovídal a vkládal do hlavy otázky a odpovědi“.
„Proč jsi mi nikdy neřekl, jaký mam úděl na tomto světě?“
„Lidský druh se nesmí dozvědět nač tu je!“
„Jak to?“
„Neměl bych čas si odpočinout…“
Růžové brýle pomohli tvému neuvědomění,
že jsi vše už jednou prožil.
Neznal si mě ale cítil mě všude,
já jsem ten kdo ti dal možnost
napravit své chyby.
Lidský tvor je poučen,
jen na konci, když už nejde nic vrátit.
Pakliže bys to chtěl ještě jednou zkusit –
už mě nepros.
28.01.2013 - 04:47Úúúú, to je tedy nálož, tak sem se ještě určitě vrátím. Zatím jen vyjadřuji nadšení, příště snad přidám obsáhlejší názor (v nějakou rozumnější dobu :-D).
26.01.2013 - 11:42Viviana Mori: Děkuji Ti. Potěšilo mě, že se Ti libí a vracíš se k ní :) A celkově za obsahlý názor :) Však víš.
26.01.2013 - 10:58Škoda té rozházenosti, některé obrazy jsou i fajn jen bych nějak sjednotil formu. Leč nápad je to zajimavy a ja posledni dobou jdu po napadech jak slepice po flusu
26.01.2013 - 09:31Leccos jsem ti k ní už řekla, takže víš, chybku si opravil, to je dobře.
Mám ji založenou, budu se k ní vracet. Povedlo se ti mne oslovit, dlouho jsem nad žádnou básní nepřemýšlela tak dlouho, pořád mi leží v hlavě. A pořád nevím co napsat, protože ji přečtu a pamatuji si všechno i nic, pamatuji si málo na to, abych věděla co říct, ale pamatuji si všechny ty pocity, které ve mně vyvolala a to stačí k tomu, že vím, že jí chci číst znovu a znovu.
Snad jen... možná trochu mě matou některé uvozovky a tučné písmo, ale to je detail.
Tyhle rozhovory v básních jsou mi právě moc blízké, prozaicky znějící verše - to je možná právě to, netváří se jako báseň, ale ve své podstatě je to poezie se vším všudy. Obohacující, řekla bych.
Díky ti za to. :-)
Mám ji založenou, budu se k ní vracet. Povedlo se ti mne oslovit, dlouho jsem nad žádnou básní nepřemýšlela tak dlouho, pořád mi leží v hlavě. A pořád nevím co napsat, protože ji přečtu a pamatuji si všechno i nic, pamatuji si málo na to, abych věděla co říct, ale pamatuji si všechny ty pocity, které ve mně vyvolala a to stačí k tomu, že vím, že jí chci číst znovu a znovu.
Snad jen... možná trochu mě matou některé uvozovky a tučné písmo, ale to je detail.
Tyhle rozhovory v básních jsou mi právě moc blízké, prozaicky znějící verše - to je možná právě to, netváří se jako báseň, ale ve své podstatě je to poezie se vším všudy. Obohacující, řekla bych.
Díky ti za to. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Thanatos : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moudrý, kterého znáš.
Předchozí dílo autora : Filein
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Sokolička :děkuju ti za to, žes mě hned neodsoudila a i přes ty /hádky/ sis ke mně našla cestu. i já k tobě.vážim si tvejch komentářů. seš faájn Marcelo..;-)
