 25.01.2008 3 1283(12) 0 |
Když se narodila, byla neskutečně veliká a vážila snad tunu.
Každým dnem rostla jako z vody a vnášela světlo do mého života.
Byla tou nejsilnější ze všech; ať smutná jsem byla z čehokoliv, ona vrátila úsměv na mou tvář.
Když vyrostla, potkala Lásku, Pochopení, a Něhu. Byla šťastná, spolu jim bylo moc krásně a zvládly úplně všechno, na co jen pomyslely.
O několik let později ale potkala Realitu a bylo to jako blesk z čistého nebe. V její společnosti si uvědomila, jak přelétavá je Láska, jak povrchní je Pochopení a že Něha už je dávno někde pryč, ani se nerozloučila. Co se zdálo být tím nejupřímnějším, bylo falešné a to jí moc ublížilo. Najednou to nebyla má důvěra, jako dřív; změnilo jí to. Byla stále slabší a slabší a čím dál častěji neměla ani sílu promluvit.
Čas plynul a neustálé střety se lstí, žárlivostí, závistí a intrikami se jí málem staly osudnými.
Cítila jsem jen chlad, bolest a samotu.
Proč jsem tak sama? Kde je má důvěra?
Zabila jí přetvářka a lež?
Ba ne, není mrtvá. Vím to, někde uvnitř jí cítím.
Ona jenom tiše spí po válce s lidskou krutostí.
Až pravé místo někdo pohladí, ona se ze spánku zas probudí…
Každým dnem rostla jako z vody a vnášela světlo do mého života.
Byla tou nejsilnější ze všech; ať smutná jsem byla z čehokoliv, ona vrátila úsměv na mou tvář.
Když vyrostla, potkala Lásku, Pochopení, a Něhu. Byla šťastná, spolu jim bylo moc krásně a zvládly úplně všechno, na co jen pomyslely.
O několik let později ale potkala Realitu a bylo to jako blesk z čistého nebe. V její společnosti si uvědomila, jak přelétavá je Láska, jak povrchní je Pochopení a že Něha už je dávno někde pryč, ani se nerozloučila. Co se zdálo být tím nejupřímnějším, bylo falešné a to jí moc ublížilo. Najednou to nebyla má důvěra, jako dřív; změnilo jí to. Byla stále slabší a slabší a čím dál častěji neměla ani sílu promluvit.
Čas plynul a neustálé střety se lstí, žárlivostí, závistí a intrikami se jí málem staly osudnými.
Cítila jsem jen chlad, bolest a samotu.
Proč jsem tak sama? Kde je má důvěra?
Zabila jí přetvářka a lež?
Ba ne, není mrtvá. Vím to, někde uvnitř jí cítím.
Ona jenom tiše spí po válce s lidskou krutostí.
Až pravé místo někdo pohladí, ona se ze spánku zas probudí…
29.01.2008 - 19:01Důvěra se těžko získává ale lehce ztrácí. Ale záleží hlavně na tom, kdo důvěru ztratil, aby si ji zase dokázal získat. A to není nikdy jednoduché. Ale Tvůj námět zaujal, rozhodně v psaní pokračuj.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Důvěra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vánoce
Předchozí dílo autora : Necítím
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
