přidáno 21.09.2012
hodnoceno 2
čteno 1034(5)
posláno 0
už je to pár let,
co jsem (byla) člověk…

nahé porcelánové holčičky
a jejich roztříštěné hlavičky
co u nohou mi ležely,
dětskou naději mi však už vrátit nemohly…

na vratké židličce,
na vysoké houpačce.
se sebevražednými sklony,
a ruce plné špinavé nevinny ,
co klepaly se mi,
jako ta křídla motýlí,
když jejich pel se rozptýlí.

zkoušela jsem lítat,
ale prý se to nesmí…

roztoužený svět,
bez neukojeného chtíče,
svět, co už nesní
a jen každý den svoje štěstí ,
na dně sklenice od vína loví
a při tom neví,
že já jsem byla ten člověk, co se každý čas rodí…
přidáno 06.03.2013 - 09:31
chtění se vyvzdělit a svěřit přebíjí vše ostatní, klišé, poetické obrazy podle polozasutých představ z čítanek
přidáno 22.01.2013 - 10:31
Skoda ue jsi to nekdy tlacila az moc na pilu :/

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Holčička : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : pár zmatených chvil
Předchozí dílo autora : Semínka

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]
» řekli o sobě
Severka řekla o prostějanek :
Janinka ;) skvělá kamarádka, básnířka, měsíček...mé černé svědomí...se kterým jsem zažila spoustu legrace...děkuji ti za to že jsi...;) šálilálilááááá....
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku