Já se ptám

Na dopisní papír od tebe
jenž mi jednou kdysi přišel
nekonečně do něj zírám
stále do kola ho čítám.

Je v něm psáno
že je v tobě prázdno
bez mé přítomnosti
nacházíš se
v trudomyslnosti

Jak ty slova hezky hřejí
prolínají se v peřejí
slunným jasu závějí

Ale když ses vrátila
slova se jen ztratila
jako bys je nepsala
přezíravě chovala.

Já se tě ptám
na osud lkám
proč jsi to napsala
jinak ses chovala?

Písmo bledne ve víření
mění se ve vlnobití
uchvátí v pevném sevření
v naprostém nepochopení