 25.08.2012 6 1071(16) 0 |
Měl veliký dlaně
do kterejch jsem se mohla schovat kdykoliv jsem chtěla
a mě se to líbilo..
Co na tom, že ho málokdo měl rád?
Já ho ráda měla.
..a o trošku víc když mi hladil vlasy.
/Dívala jsem se na něj
a přišla jsem na to, že ho mám ráda jinak, než on mně.
..trvalo mi to ale dost dlouho na to, aby mě začal milovat. A dokonce skoro víc, než sám sebe.
A mezi tím vším
mezi nebem,
plánama o společný budoucnosti klimbající se někde v jeho hlavě,
a mýma nohama
se mi někde v mojí hlavě začal přestavovat Svět, kterej jsem si ještě jako malá holka vysnila.
/Ten o princi a princezně
a jejich pravý lásce
navěky věků.
haha ha. ..
Dětství je už dávno pryč
voskovky na stěnách se do nich potichu vpily
a zbyla jen silueta mnou dobře známé postavy.
/rudá barva dominuje.
Sousedi pode mnou se pořád hádaj,
/skoro jako hlasy v mojí hlavě když jsem osamotě
a já chtěla na podlaze parkety
abych z nich mohla pozorovat to všudypřítomný ticho
a třeba mu trošku rozcuchat vlasy.
/Nebo
ho každej večer zahanbit svou nahotou
a občas mu ukázat i nějakou cizí.
Nepoznanou, rozechvělou..
Na oplátku
mi na večerní obloze pokaždý vymaluje ty nejkrásnější červánky..
/..ten modrej koberec se na mě směje./
Svítá
a já si přeju ještě chvíli tmu..
Chtěla bych si totiž utrhnout jednu hvězdu z noční oblohy,
poznat tajemství poezie
smrti
a taky chuť všech sedmi hříchů najednou.
*
do kterejch jsem se mohla schovat kdykoliv jsem chtěla
a mě se to líbilo..
Co na tom, že ho málokdo měl rád?
Já ho ráda měla.
..a o trošku víc když mi hladil vlasy.
/Dívala jsem se na něj
a přišla jsem na to, že ho mám ráda jinak, než on mně.
..trvalo mi to ale dost dlouho na to, aby mě začal milovat. A dokonce skoro víc, než sám sebe.
A mezi tím vším
mezi nebem,
plánama o společný budoucnosti klimbající se někde v jeho hlavě,
a mýma nohama
se mi někde v mojí hlavě začal přestavovat Svět, kterej jsem si ještě jako malá holka vysnila.
/Ten o princi a princezně
a jejich pravý lásce
navěky věků.
haha ha. ..
Dětství je už dávno pryč
voskovky na stěnách se do nich potichu vpily
a zbyla jen silueta mnou dobře známé postavy.
/rudá barva dominuje.
Sousedi pode mnou se pořád hádaj,
/skoro jako hlasy v mojí hlavě když jsem osamotě
a já chtěla na podlaze parkety
abych z nich mohla pozorovat to všudypřítomný ticho
a třeba mu trošku rozcuchat vlasy.
/Nebo
ho každej večer zahanbit svou nahotou
a občas mu ukázat i nějakou cizí.
Nepoznanou, rozechvělou..
Na oplátku
mi na večerní obloze pokaždý vymaluje ty nejkrásnější červánky..
/..ten modrej koberec se na mě směje./
Svítá
a já si přeju ještě chvíli tmu..
Chtěla bych si totiž utrhnout jednu hvězdu z noční oblohy,
poznat tajemství poezie
smrti
a taky chuť všech sedmi hříchů najednou.
*
01.09.2012 - 19:23Každý tvoje dílo je skvost! Do všech se dá záhadně zamotat a chvíli s nimi dýchat až do poslední tečky. Už se těším na další :)
25.08.2012 - 11:17..já jenom žasnu..jaké zajímavé myšlenky se ti asi honí v hlavě.. první dva verše se mě více než týkají - asi nejsem sama..a pokračování je až zvláštně rozomanité..líbí se mi i dodatek - ten modrej koberec se na mě směje - zkrátka - hodně zajímavá zamyšlení jsi naservírovala..ale opravdu, opravdu dobré..jen tak dál :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
..a tak nějak. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tebe někde v sobě..
Předchozí dílo autora : Slečno překrásná..
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
človiček» narozeniny
Bambule [16], Kaimu [16], adusa [16], skrattka [16], Jokynka [15], Jaroslav Morava [15], klučé [12], DoPaPl [9], Tzina [7]» řekli o sobě
Lizzzie řekla o prostějanek :podle mě je to něco jako druh anděla s šibalským srdíčkem:)..ale ona mi pořád nevěří...i když je mi jasný, že jenom chce, abych ji o tom neustále přesvědčovala:):P
