Recese - díl první

Celý sobotní den je věnovaný vyklízení okolí mého bytového jádra .BUDE ZDĚNÉ.
Jupííí.
Chápete určitě, vše co sousedí s koupelkou a wc musí jít pryč, včetně skoro nové kuchyňské linky.
V obyváku je vlastně volný jen ten gauč, celý zbytek prostoru je plný krabic, posledního vypraného prádla, košíků atd atd.

Takže v bytě binec ADEKVÁTNÍ.
.
Zvoní zvonek.
Aha. To se nevrací dcera.
Kristýna, její kamarádka.
„Ahoj teto, kde sů“…usmívá se „KRISTL“…“a kdo jako?“…vím, že se ptá na dceru, ale nechápu, že za ní jde s takovou jistotou, že je doma….“no Bětka a Lucie“…a stále tak upřímný úsměv….typu..“mě jako neoblafneš“….“Ony tu ale nejsou!!“…povídám,…
Kristýna mi nevěří….Jasně, co se divím. Občas na nich všech zkouším kdejaké mé recese.
Kris hledá po bytě…kam se její 16-ti leté kámošky schovaly.
Čím víc se směju, tím víc hledá. S jistotou jde do místnosti, která byla ještě včera útulným pokojem mé dcery. Nic. "Nevadí..zřejmě jsou v koupelce"...a kráčí do zbytku sociálky.
Já na ni fakt nechtěla nic zkoušet.
Dneska né. Jsem přece unavená.
„Tak Kristýno……já už ti to řeknu….ony jsou v těchto krabicích“…a ukazuju se smíchem na ty nejmenší.
Cha.
Ona se do nich podívala. Cha CHA.
Smějeme se obě dvě. Snad i ten její malý pes nebo co to má na konci té šnůry. Štěká to jak pes a vypadá jak mockrát použitý smeták.
„Kristl, a že jsi šla tak na JISTO,“…divím se.
„No holky mi totiž psaly, že jsou u vás“….jééé, tak to ses nechala napálit.
A divím se znovu, ŽE BY DCERA PO MNĚ ZDĚDILA SMYSL PRO HUMOR?
NO KONEČNĚ…