Dobrou...

Na břehu řeky klidně sedím,
jak na život, to zatím nevím,
vodku hrdlem prolévám
a dýchám...jen dýchám!

A jak tak šumí řeky proud,
stále větší chuť mám plout,
plout daleko a stále dál,
dokud by proud neustal.

Pak možná, že bych věděl sám,
kam kroky své dál mířit mám,
však stále hledím a sedím tam,
kam před chvílí jsem usedal.

Stejně jako plyne čas,
řeky proud se šíří hlas,
hlas, který bere a snad i dává,
však nikdy zcela neustává.

A proto víc já nechci plout,
jen čas teď toužím obejmout,
být jen já, sám a sám,
který v snění ulehám.
Dobrou...