16.04.2012 6 2214(29) 0 |
„Dneska jsou nějací moc spokojení, pojď je zas trošku vyprudit.“
„No zrovna jsem chtěl jít kreslit žáby na kameny. Co pak donesu terapeutce?“
„Neboj, jseš dobrej, budeš mít na to celé pondělí, to stihneš. A pro jednou se nezblázní ne?“
„Dobře Kobro, vždyť víš, že tomuhle nemůžu nikdy odolat. Je to lepší, než sto sezení. Zavolám ještě Plesnivce, ta si taky ráda přiloží, plynem zhynem, vždyť to znáš.“
„Haló?“ Skřehotavý, nejistý hlas korpulentní stařeny.
„Čest Plesnivko, jdeš? Je neděle.“
„Pokydala jsem si zástěru.“
„Bože Boženo, to ti musím neustále opakovat, že tě přes tu obrazovku nikdo neuvidí?“
„Sklo zrezlo, zhoubované sbohem, olížu jim žáhy.“
„Hm, vidím že jsi připravena, tak já už se přihlašuju.“
Hrubín spolkl rubín
Autor: Pašák.
Byl jednou jeden rabín,
co po krabici vín,
dostal splín,
zas chtěl být svým
Ženo, děti, vraťte se,
posměváčci, ztraťte se!
Nechcete? Přijďte aspoň na můj pohřeb,
budou chlebíčky
Psychotik: Dílo zavání obecným strukturalismem člena polnohospodářské čeládky. Se a se, miluju tyhle originální spojení, cítím v tom však rozpor mezi dásněmi a sněním. Nejvíc se mi líbí poslední řádek.
Kobra: Vystřílejte bobry, přes noc mi v lednici zničili další tři stromy.
Plesnivka: Tebe měla máma raději vychcat do kopřiv. To bych radši viděla hořet kostel plný malých dětí, než číst takové nesmysly bez špetky erudovanosti. Nejlíp by jsi udělal, kdyby jsi se zase vrátil do kapalného stavu. Jsem desinteresována.
Pašák: Už jsem Vám psal, že mne Vaše komentáře nezajímají. Proč do mě pořád prudíte? Nechte mě už prosím být.
Psychotik: Obsedantní neuróza třetího stupně. Potřebuješ léčbu kyvadlem nebo radši rovnou kyanidem. Vůbec jsi NÁS nepochopil, chceme ti pomoct.
Kobra: Pošlem na něj žalobu do Haagu, já si ho teda blokuju.
Plesnivka: Další týrané, strýčkem pohlavně zneužívané dítě, co se z toho musí vypisovat na literárních serverech. Tihle lidé nám tu zbytečně zabírají místo. Do kyseliny s Pašákem.
Hadr: Co je to za lidi?
U sklenky žabího potěru.
„To jsme jim zase zkazili náladu. A všem co ho mají rádi. Chachachachááááá.“
„Tři paňáky Černého kašle! A hoď sebou, zas máme co slavit.“
„No zrovna jsem chtěl jít kreslit žáby na kameny. Co pak donesu terapeutce?“
„Neboj, jseš dobrej, budeš mít na to celé pondělí, to stihneš. A pro jednou se nezblázní ne?“
„Dobře Kobro, vždyť víš, že tomuhle nemůžu nikdy odolat. Je to lepší, než sto sezení. Zavolám ještě Plesnivce, ta si taky ráda přiloží, plynem zhynem, vždyť to znáš.“
„Haló?“ Skřehotavý, nejistý hlas korpulentní stařeny.
„Čest Plesnivko, jdeš? Je neděle.“
„Pokydala jsem si zástěru.“
„Bože Boženo, to ti musím neustále opakovat, že tě přes tu obrazovku nikdo neuvidí?“
„Sklo zrezlo, zhoubované sbohem, olížu jim žáhy.“
„Hm, vidím že jsi připravena, tak já už se přihlašuju.“
Hrubín spolkl rubín
Autor: Pašák.
Byl jednou jeden rabín,
co po krabici vín,
dostal splín,
zas chtěl být svým
Ženo, děti, vraťte se,
posměváčci, ztraťte se!
Nechcete? Přijďte aspoň na můj pohřeb,
budou chlebíčky
Psychotik: Dílo zavání obecným strukturalismem člena polnohospodářské čeládky. Se a se, miluju tyhle originální spojení, cítím v tom však rozpor mezi dásněmi a sněním. Nejvíc se mi líbí poslední řádek.
Kobra: Vystřílejte bobry, přes noc mi v lednici zničili další tři stromy.
Plesnivka: Tebe měla máma raději vychcat do kopřiv. To bych radši viděla hořet kostel plný malých dětí, než číst takové nesmysly bez špetky erudovanosti. Nejlíp by jsi udělal, kdyby jsi se zase vrátil do kapalného stavu. Jsem desinteresována.
Pašák: Už jsem Vám psal, že mne Vaše komentáře nezajímají. Proč do mě pořád prudíte? Nechte mě už prosím být.
Psychotik: Obsedantní neuróza třetího stupně. Potřebuješ léčbu kyvadlem nebo radši rovnou kyanidem. Vůbec jsi NÁS nepochopil, chceme ti pomoct.
Kobra: Pošlem na něj žalobu do Haagu, já si ho teda blokuju.
Plesnivka: Další týrané, strýčkem pohlavně zneužívané dítě, co se z toho musí vypisovat na literárních serverech. Tihle lidé nám tu zbytečně zabírají místo. Do kyseliny s Pašákem.
Hadr: Co je to za lidi?
U sklenky žabího potěru.
„To jsme jim zase zkazili náladu. A všem co ho mají rádi. Chachachachááááá.“
„Tři paňáky Černého kašle! A hoď sebou, zas máme co slavit.“
17.04.2012 - 09:26
Byla jsem tu , ale zdržím se komentu...něco se mi tam nelíbí, ale budu mlčet :))
16.04.2012 - 18:59
Yana: Yani nechci se ti protivit ale mám asi vlčí mlhu - kde je proboha jaký výsměch nebo urážka - Bože :(
16.04.2012 - 18:40
Když si dvá idioti nadávají do debilů tak si vlastně lichotí. Je to mimo mísu, ale dneska mě pobavil. Ty si nás tady ale všechny urazil, cítím z toho díla výsměch nám psancům a mám pocit, že nás urážíš. Já žádám omluvu. Kdo mě dobře zná, ví že jsem ironická, kdo mě nezná si myslí že jsem hloupá. A kdo je vodník?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bratři v psychu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zůstat nebo jít?
Předchozí dílo autora : Gay zírá na gejzír
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
VITANA [2]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))