Maková panenka

Maková panenka v černém lese,
upadla a chtěla uvadnout.
Nedala se,
šla dál za svými Emanuely.

Její rázná chůze
ztratila hudbu,
našlapovala nežně,
aby ji znovu neobjevili.

Její červená barví se v zelenou,
snad to tím změní.
Změní tu,
co nenávidí.

Neumí se falešně smát.
Neumí přestat myslet na sebe.
Neumí změnit to, co má z ještěra.
Neumí bojovat, asi zapomněla.

Kouká do tmy, /už žádné hvězdy/
bojí se.
Právě teď potřebuje obejmout.
Právě teď nikdo nepřichází.

Drží za maličké ručičky
své Emanuely
a lehounce si upraví
svou zelenou sukýnku.

…Snad bude šťastná…