přidáno 30.03.2012
hodnoceno 2
čteno 1158(5)
posláno 0
Být jen fialkou z růžových květů,
být jen sedmikráskou na planině,
stát se jednou ze středu světů
v rozmarýně.

Hlavu svou naklánět za sluncem v dáli,
z prstýnků slunečnice kreslit si pod kůži,
být vonná a volná, jak slunce nás pálí,
v tichosti srdce marně schovávám ukrytou růži.

Na trávu polních klasů, pohlížím poněkud zdola,
skloněnou cívkou své hlavy, svéhlavně , jak budu si přát
budu tak hledět, cítít se stísněně na tvojí zahradě, uprostřed mola.
Ty si mi přesadil kořeny, hodlal si sobě ulehčit tíži a mně si přinutil bát.

Léta tady ve světě květů, léta zimy ve sněhu,
léta lásky k zahradníkům, léta lásky k tobě,
sotva začínála jsem kvést a růst, ty si se měl ke spěchu.
Věděl jsi už dávno, že nejsem ušlechtilá kytka,věděl si to už v té době.

Tak proč si nevytáhl rýč,
proč si mě dál pěstoval, já nemůžu růst, pokuď mě jen pěstuješ.
Proč už nejsem pryč?
Vždyť ty mě nemiluješ!

Já vím, jsem jen kytka,
ale nepíše o mně žádná tvoje příručka,
nemůžu růst sama, rostu potom jen jak suchá nitka,
jen jako já sama, opuštěná krokuska.
přidáno 30.03.2012 - 16:29
D_P: děkuji :)
přidáno 30.03.2012 - 16:16
moc hezké a zajimavě strukturované

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krokuska není plevel! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jak létát?
Předchozí dílo autora : Neměl jsem tam chodit!!!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming