28.02.2012 5 1407(14) 0 |
Ještě jednou zahraj
na strunu mé rozkoše,
já uvnitř se budu chvět
jako křídlo raněného motýla,
když v zoufalství se semknou
naše těla s potemnělou myslí.
- Ach, jen si pomysli..! -
- Ach, ne! Ne, teď nemysli
a zůstaň mým hříchem! -
V posledním záchvěvu zaleskne se
prsten znějící kostelními zvony
a jen plamen mých tváří
protkne šero, když doteky tvých očí
obejmou mou nahotu.
na strunu mé rozkoše,
já uvnitř se budu chvět
jako křídlo raněného motýla,
když v zoufalství se semknou
naše těla s potemnělou myslí.
- Ach, jen si pomysli..! -
- Ach, ne! Ne, teď nemysli
a zůstaň mým hříchem! -
V posledním záchvěvu zaleskne se
prsten znějící kostelními zvony
a jen plamen mých tváří
protkne šero, když doteky tvých očí
obejmou mou nahotu.
28.02.2012 - 22:28
Mockrát vám děkuji. Abych byla upřímná, tak jsem na ty dva roky odložila tužku a měla jsem celkem obavy po té době něco uveřejňovat :-)
28.02.2012 - 22:16
Hm...čoveče chtěla jsem se na tvůj profil podívat lupou a nic moc tam není....jen skromnost, po dvou letech a tak krásná báseň...dobrý :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zatmění mysli : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kráska s rubínovými rty