|
Vnímej to pomalu. Možná ucítíš plyn.
Pro Dominika
 09.06.2011 0 1150(12) 0 |
Bublají v našich tělech opojné dýmy.
Naše nerovný proporce mají za úkol dráždit.
Reaguj stejně bláhově, ne slovy:
"Lidé nemohou být šťastní..."
Staneme se vším a ničím současně
a pak nás zmrzlé Slunce utopí v kovových polibcích nekonečné noci...
Zlomíme se v pasech za zvuku doufání.
Zůstaň. Buď. Viz.
Jen tehdy budu úplně všude a nejen toulavá kočka odevšad.
Dokud pouští nezazní hudba,
dokud se neuzamknem v písku.
Staneme se jedním tónem.
Navzdoru tomu, že jsme lidé, budeme šťastní.
Naše nerovný proporce mají za úkol dráždit.
Reaguj stejně bláhově, ne slovy:
"Lidé nemohou být šťastní..."
Staneme se vším a ničím současně
a pak nás zmrzlé Slunce utopí v kovových polibcích nekonečné noci...
Zlomíme se v pasech za zvuku doufání.
Zůstaň. Buď. Viz.
Jen tehdy budu úplně všude a nejen toulavá kočka odevšad.
Dokud pouští nezazní hudba,
dokud se neuzamknem v písku.
Staneme se jedním tónem.
Navzdoru tomu, že jsme lidé, budeme šťastní.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Uzamčeni v písku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vím...
Předchozí dílo autora : Okamžik
