 14.03.2011 2 1259(13) 0 |
V dětství si děti hrají, náramně se baví.
Každý den, každou minutu, hledají přátelství,
tu největší dětskou jistotu.
Už tak v útlém věku, možná od tří let,
kamarádům, kamarádkám patří celý svět.
Však i pře a nesnáze se mihnou kolem,
děti to neřeší, neříkají hned sbohem.
Jen si hrají, smějí se, nectí žádné tradice.
Nezáleží na řeči, slova jdou tu bokem,
oni si rozumí, asi tajným kódem.
Proto vzpomínejme na dětství,
jak málo nám stačilo, bez slov a usilí
krásně se žilo.....
Každý den, každou minutu, hledají přátelství,
tu největší dětskou jistotu.
Už tak v útlém věku, možná od tří let,
kamarádům, kamarádkám patří celý svět.
Však i pře a nesnáze se mihnou kolem,
děti to neřeší, neříkají hned sbohem.
Jen si hrají, smějí se, nectí žádné tradice.
Nezáleží na řeči, slova jdou tu bokem,
oni si rozumí, asi tajným kódem.
Proto vzpomínejme na dětství,
jak málo nám stačilo, bez slov a usilí
krásně se žilo.....
06.04.2011 - 23:27Jsem sice první kdo komentář ti posílá, báseň krásná snad každý rád na dětství vzpomíná i já jsem o něm v jedné básni psal, zase do dětství bych se rád vrátil. Byl bych ještě malý a to co se dnes děje, toho bych si nevšimal
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dětství : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Cizí řeč
Předchozí dílo autora : Živly
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Daisy Moore» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
