dokola

člověk se najednou cítí tak sám
je to jako když přemýšlí nahlas
lidi rozumí
a saka jsou jejich brnění
ticho jim dává silné útoky
nechci aby mi viděli do hlavy
a psali mi rtěnkou na tvář
nechci křičet do světa co jsem
a co bylo předtím, než jsem to byla já
a ani jak to dopadne
nechci být uznávanou existencí
na chvíli opovrhuju světem
déle sebou
sníh si chce hrát
odmítám ho
tak aspoň smazává ty slova z mý tváře
šeptá cosi o kráse
poslouchám
snažím se to chápat
vidět před sebou
cítit v sobě
snažím
dokola
snažím začíná být únavné