Střemhlavý pád

Slunce se roztančilo na Tvých tvářích
Úsměv se zbarvil do odlesku Nekonečna stínu
V duchu si přehrávám Tvá poslední slova
v Pána Osudů scénářích
Už nejsem ta slečna, co měla v sebe víru
Ztratila ji a musí začít znova

Hledat, nalézt ...začít, dokončit...
V karmě nesmazatelný hřích,
jež musím odčinit
Stále znovu
Jsem poutaná do stejných okovů
Plna sebetrýzně, pýchy a nepokory
Hledám v sobě, ale nacházím jen prázdné prostory
s ozvěnou vlastního strachu
Na jazyku hořkých mandlí pachuť

Zaživa pohřbena v kryptě z vlastní zpupnosti
Neumím sobě ani Tobě odpustit
Snad za rok, za dva, příští zimu nebo příští léto
Ale to už bude pozdě, vím to
Přesto neumím ten střemhlavý let zastavit
Mění se v pád ...
A já s očima otevřenýma čekám ... náraz na kokpit ...

neumím začít znovu ... ještě ne ...
mrzí mě to ...
promiň ...