Dlouho pedlouho jsem přemýšlel, co napsat dál. Rozhodl jsem se, že Vás budu ještě chvilku napínat. Je totiž ještě tolik nepopsanejch chvil, kdy jsme umírali smíchy, že to stojí za zmínku
přidáno 20.02.2009
komentářů2
čteno895(7)
Jednou se na nás přijel podívat ten úplně nejvíc největší šerif. Dokonce šel až za náma do toho bordela, daleko od cesty. Když nás našel, nemohl věřit vlastním očím. ,,Proboha proč máte ty nohavice a rukávy zamotaný izolačkou?!" Tak jsem mu začal vysvětlovat, že je to pohodlnější. Že pak nemáme boty a rukavice plný osin. A on, bylo to skoro jak v Červený karkulce, se zase ptal: ,,a proč máte ty krámy taky přimotaný izolačkou k rukám?" Tak jsem mu zase vysvětlil, že už bysme je neudrželi jen tak a já že mám nějakej natrženej sval v prstu. No a pak se začal smát a řiká: ,,No jo, ne nadarmo máte ten gympl."

Taky jsme si jednou - tohle je pro silnější nátury, ale je to lidský a nemůžu si to odpustit - začali vykládat o ženách a sexu, o pornografii a tak podobně. To víte - byli jsme tam už měsíc a chvíli si nějak zkrátit musíte:-) No nasmáli jsme se moc a moc a taky si zaslintali nad nejšťavnatějšíma představama a vzpomínkama, ikdyž to nebylo s respirátorama na ksichtu moc dobrý. Tráva tam byla hodně vysoká, že jsme si navzájem viděli jen hruď a hlavu. Když jsme ale vylezli z trávy, i přes kalhoty a blůzy šlo vidět, že tam už nejsme dva, ale čtyři. No co, aspoň nějaká společnost, ne?
přidáno 20.02.2009 - 17:42
Musím říct, že tohle nám opravdu mnoho dam závidí - muž totiž doopravdy nikdy není sám. Ale holky - věřte, sou s tím jenom problémy! (A taky občas velká sradna)
přidáno 20.02.2009 - 10:28
Pěkný vzpomínky.:o) Ale pořád netuším... A to mě hryže.:o)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.7 : trvalý odkaz

Následující deník autora : Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.8
Předchozí deník autora : Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.6

» autoři online
štiler
» narozeniny
Tyrkenit [16], dengu [3], Vanessa J. [3]
» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :
Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku