 11.09.2017 0 859(5) |
Zapomněla jsem,jaké to je
trpět existenční krizí.
Otáčet se za minulostí
přetvářet se.
Aby nic nezjistili
moji milí.
Věci prosté ač nesrozumitelné?
povězte mi,
proč mne trápíte?
Nic nezvládnu.Nic neumím.
Kdo mě z této pasti vyloví?
Noc,
konfrontace se smrtí.
Mé trápení mne už nebolí.
Venku mlha,ztrácím se.
Je to škoda, znovuobjevení se trvá léta.
Silná bohužel nejsem,cigaretu neudržím.
Třepu se, tak tak vidím.
Duše křehká praská,jako porcelán,
pozor nikdo nedává,
až poté lepící pásku podává.
Venku den.
Ve mně noc.
Zatím oknem utíkají lidé,
živá zrcadla,
pryč od světa.
Na hvězdné obloze,
v bludném kruhu se točí
strnulé tváře.
A já uprostřed tančím si,
doufám v jasnější záře.
Má hlava,mraveniště slov.
trpět existenční krizí.
Otáčet se za minulostí
přetvářet se.
Aby nic nezjistili
moji milí.
Věci prosté ač nesrozumitelné?
povězte mi,
proč mne trápíte?
Nic nezvládnu.Nic neumím.
Kdo mě z této pasti vyloví?
Noc,
konfrontace se smrtí.
Mé trápení mne už nebolí.
Venku mlha,ztrácím se.
Je to škoda, znovuobjevení se trvá léta.
Silná bohužel nejsem,cigaretu neudržím.
Třepu se, tak tak vidím.
Duše křehká praská,jako porcelán,
pozor nikdo nedává,
až poté lepící pásku podává.
Venku den.
Ve mně noc.
Zatím oknem utíkají lidé,
živá zrcadla,
pryč od světa.
Na hvězdné obloze,
v bludném kruhu se točí
strnulé tváře.
A já uprostřed tančím si,
doufám v jasnější záře.
Má hlava,mraveniště slov.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZNOVU. : trvalý odkaz
Následující deník autora : HROB SLOV A FRÁZÍ.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
