...

Je li toto má cesta, nechť láska mi je oblohou
Jsem li nyní sám sebou, nechť ona je mou Múzou.

Nežádám odpuštění za to, že jsi mi otevřela bránu štěstí k moři snů.
Já žádám Tvůj čas
Já žádám Tvou touhu
Já žádám tvou něhu
Já žádám tvou moudrost
Já nežádám tolik toho přeci
Tak prosím opět usedni ke spinetu a menuet mi věnuj
Já pro tu chvíli i hory přenesu

Kdy se mají říci ta správná slova, když ne tehdy jak přijdou
Kdy má člověk konat, když ne ve chvíli co nutkání pocítíme
Kdy je vášeň spalující, když ne v okamžiku vrcholu

Já půjdu do Himalájí a slunce prosbou oslovím
Alespoň ať pro jednou k Tvému loži ráno louče své položilo
Já Saténu doteky k vlasům Tvým závidím
na louku rozkvetlou krokům s Fortunou blahořečím

Jsem muž, který je unesen do jiného světa?
Jsem já jiným světem sobě?
Kdy naleznu klidu?
Kdy lis podá první knihu?
Kdy její dlaň dodá mi sílu?
Je to sen či mámení, kdo z nás nám dal znamení?
Jsem ještě zde nebo jsem již u dveří Petra Pana?