Cestou do práce

Lesklá silnice, obklíčena řadou zbarvených stromů
a právě spadaným listím laská mou duši, milující podzim.

Kapky deště stékají po skle a tvoří úchvatné mapy.
Tmou si proráží cestičku světla z reflektorů,
prosvěcují slzy z nebe a ty začínají na oplátku v jejich lesku tančit.
Z rádia se tiše line má oblíbená píseň ►♫ a já
začínám snít.

Hlavou se mi honí obrazy plné barev a tam někde uvnitř,
kdesi hluboko ve své duši cítím letmý záchvěv štěstí.
Dotýkám se Všehomíra.

V duchu skládám úžasné verše s vědomím,
že není pramalá šance je jakkoli polapit a uvěznit slovy na papíře.
A tak ani vy se dnes nedočkáte doteku Všehomíra protože,
jakmile projedu mou oblíbenou alejí,
je konec.

...

Živote, díky Ti za tu neuchopitelnost,
kterou mě neustále udržuješ v napětí a víře,
že ten pocit zase jednou prožiji.
Že zase jednou budu chvíli šťastná.

Díky tomuto pocitu ztrácím odvahu se s tebou loučit,
byť je sebehůře..