Nečti to

Proč jsme se vůbec potkali? Abych byl ještě víc rozervanej než zamlada? Plzák vysátej Sluncem. Poničená, zrazená, zrezlá socha pohřbená pod letitými nánosy listí v opuštěným parku. Lavička bez sedátka, koš beze dna. Pytel koťat v zahradním bazénku s pěkně těžkým závažím. Jak husu šiškami nakrmila jsi mě granáty. Deset tisíc datlů v prázdnem přeplněné palici. Měl bych psát, přesně o tomhle bych měl psát. Ale seru na to, je hezky a stejnak by to nikdo nečetl, což mi vlastně nevadí. chce to jen pár dní počkat. Je to jakoby jste chtěli ze stolitrového sudu rumu získat megatěžkou kostičku lihu centimetr na centimetr. Bo co, já nevím, bude to hezký zakončení knížky. Dneska se zas nikam nejede, tak si jdu dát pivo na letiště. Mohl bych si s sebou vzít papír a tužku, to je fakt.