Ester Krejčí jako kniha

Již delší dobu (od roku 2012) píšu scénáře k postmoderně naturalistickému seriálu Ester Krejčí. Když jsem dopsal/a první sérii, celou jsem si ji prošel/a a důkladně zrevidoval/a. Provedl/a jsem několik změn a rozhodl/a se, že je uzavřená a další zásahy do ní již nebudu dělat. Každou epizodu jsem si po sobě přečetl/a nejméně pětkrát, naposledy s časovým odstupem, starší epizody byly vydány v několika verzích a četli je i jiní lidé (zvlášť Severák), tak jsem si říkal/a, že musí být kvalitní.

Nedávno jsem se rozhodl/a nechat si vyrobit dva vzorové výtisky v pevné vazbě a výsledek byl pro mě ohromující.


Jako každý správný sebestředný amatérský intelektuál jsem se rozhodl/a s výtisky pochlubit těm několika málo lidem, s nimiž se v dnešní atomizované společnosti vídám. A jeden z mých rodičů si knihu jen zběžně prolistoval a – našel tam chybu, dokonce velkou chybu. Název desáté epizody zní: „Atestace abiturentů“, ale správně by bylo „Atestace abiturientů“. Najednou se mi zdá, že množství lidí, kteří si dílo přečtou dobrovolně, ve volném čase, bez nároku na odměnu a s použitím moderních technologií svádějících k nepozornému, povrchnímu čtení, žádnou zárukou kvality není. Budiž mi to do budoucna ponaučením a ať žije knihtisk!



Shrnutí [přidáno dodatečně]

- Chci se pochlubit s výtisky svých scénářů, protože z nich mám radost.

- Dle mých zkušeností lze získat mnohem lepší zpětnou vazbu od člověka, který si v mé přítomnosti přečte vytištěný text, než od spousty lidí, kteří si sice možná přečtou text celý, ale sami a na počítači.