Pocit.

Zase sama. Zase jsem přišla o někoho, koho mám ráda. Zase si připadám jako největší kretén na světě. Zase je mi zle, zase se v noci budím, nemůžu spát, nerozeznám realitu od snu, zase chci na noc umírat a ráno procitat, abych zachránila alespoň zbytky toho zdravého rozumu, který snad ještě mám. (Mám, ale kdo ví kde?)
Zabila jsem Múzu. Zase. Jsem snad nepoučitelná?
Je mi zle, hrozně zle. Zasloužím si to snad? Za své rozhodnutí? Za to, že jsem zase jednou udělala něco podle svého? Za to, že mám ráda jinak, než většina? Za to, že mi na něm záleží jinak, než by si on přál? Za to, že mi pobláznil hlavu, ale já už nejsem malá holka, za to, že chci něco jiného. Ano. To mám za to. Tak trp, Mino, trp. Zasloužíš si to.